(rusky: //Победа//, česká transkripce: //Poběda//, „Vítězství“), sovětský *automobil vyráběný v letech 1946–1958 v ruské automobilce GAZ s typovým označením //GAZ-M-20//; vývoj modelu započal v roce 1943, kdy vítězný obrat v druhé světové válce inspiroval jeho patetický název. Stal se prvním sovětským automobilem se samonosnou karoserií. Vůz o váze 1,3 tuny v provedení sedan nebo kabriolet (vyrobeno jen několik kusů) poháněl podélně umístěný řadový čtyřválec s rozvodem SV o výkonu 37 kW (50 koní), objemu 2,1 l, který umožňoval jet rychlostí až 105 km/h. Automobil se posléze vyráběl i v Pchjongjangu (Korejská lidově demokratická republika) a ve Varšavě (Polsko), kde byla mírně upravená Poběda nazvána //Warszawa//. Celkem bylo vyrobeno kolem 136 000 kusů.$
Poběda se stala součástí vozového parku zejména v zemích východního bloku, kde většinou sloužila jako služební vozidlo příslušníků státního a stranického aparátu. Nástupcem Pobědy se stala //Volha//.$
Literatura:$
Šugurov, Lev Michajlovič (1993–1998): //Avtomobili Rossiji i SSSR.// 3 sv. Moskva: ILBI – Prostreks.#
Šugurov, Lev Michajlovič – Širšov, Vladimir Petrovič (1980): //Avtomobili strany sovětov.// Moskva: DOSAAF (Dobrovoľnoje obščestvo sodějstvija armii, aviacii i flotu).#
Tuček, Jan (2009): //Auta východního bloku.// Praha: Grada Publishing.$#
**Internetové zdroje:**$
{{www.gazgroup.ru|http://www.gazgroup.ru}}
/a(Jaroslav Malina)/aa
**Poběda**$

//Básnířka://#
Poběda, Vítězství, Viktoria, Níké,#
vyber si, jak sám chceš, a tak jí říkej.#
Vůz má název vznešený, jezdí ovšem po zemi,#
nikam se nevznáší, není okřídlený.#
Houpavá jízda, pouze tři rychlosti,#
v tom se ti zadaří jen z boží milosti.#
#
//Borec://#
Kašlu na boží milosti!#
Vůle strany a vlády#
světí nectnosti.#
Když jsem to osolil, dosáh’ jsem stovky!#
Nejedna dívka v ní roztáhla krovky.#
Bral jsem to důkladně odspodu nahoru,#
jakožto z ulice předseda výboru.#
#
//Mravokárce://#
Jako by svět#
nezažil dost běd –#
průvodní jev poběd!
/a(Jaroslav Malina – Jan Filipský – Jaroslav Pernica)/aa