Pokud jsi v lásce diletant# s dysfunkcí erektilního druhu,# použij vhodný aktivant –# třeba pornografickou vzpruhu.# $ # Ze skrota vypudíš Anteróta# a vytvoříš skrýš pro Eróta.# Pak před tvou mužností padne na kolena# Alena, Magda i Lena, zkrátka: každá žena!# $ # Vysvětlivky# **Anterós** („Protimílek“, „protiláska“), syn bohyně Afrodíty a Aréa, mladší bratr a protiklad Erótův. Představa boha ztělesňujícího protilásku se vytvořila v mladších řeckých bájích v době, kdy se fenomén lásky začal analyzovat z filozofického hlediska. Ve výtvarném umění je doložen záhy poté; k nejstarším dokladům patří dvě Dúridovy číše ze začátku 5. století př. n. l.# **erós** (z řečtiny: //erós//, „touha, láska, vášeň, náklonnost“), láska, touha po vyšším a lepším, po tom, co člověku chybí; perzonifikována bohem Erótem. U Platóna přitažlivá síla Dobra, jež probouzí člověka k poznávání a uvádí svět do pohybu.# **Erós** (latinsky: Amor, Cupido), řecký bůh lásky, syn Afrodíty a Aréa. U Hésioda podle starších představ Erós představoval počáteční a všeoživující sílu pocházející z Chaosu, čímž se poukazovalo na všemocnou sílu lásky. V otevřeném systému řeckých náboženských představ s původem a podstatou Eróta manipulují filozofové, jak se to odráží například v názorech účastníků Platónova Symposia. Podstata Eróta a lásky jako takové získává filozofickou dimenzi na rozdíl od běžných představ, které se v té době ustálily ve výtvarném umění, kde je Erós zpodobován jako půvabný chlapec, jenž ještě nedosáhl dospělosti. V helénistické době se Erós mění na hravé nezbedné dítě a Afrodíté bývá obklopena celým „hejnem Erótků“ (v renesanci se pro ně vžil název //putti//). Erós byl pokládán za mocné božstvo, které podle nevyzpytatelné vůle svými šípy zasahuje smrtelníky i bohy a přináší jim buď potěšení, nebo utrpení. I Erós byl bezmocný vůči lásce, tak se stalo, že se proti vůli své matky Afrodíty zamiloval do krásné dívky Psýché, což přivodilo četné komplikace. Metafyzické spojení Eróta a Psýché (Lásky a Duše) se však odrazilo ve filozoficko-náboženských systémech pohanské antiky i v křesťanství.# **skrotum** (z latiny: //scrotum//), šourek, kožní vak, v němž jsou uložena varlata s nadvarlaty. Uvnitř je skrotum rozděleno přepážkou na dvě dutiny, v nichž jsou uložena varlata, nadvarlata a část semenných provazců. Varle sestupuje z dutiny břišní do šourku během prenatálního období tříselným kanálem. Uložení varlat mimo dutinu břišní je nutné pro zajištění normální spermiogeneze, která vyžaduje nižší teplotu, než je teplota uvnitř těla.