Démos + kratiá = demokracie.# Bureau + kratiá = byrokracie.# $ # Vláda lidu? To bylo málo.# Zavedli jsme vládu úřadů,# aby to vůbec za něco stálo!# $ # Vysvětlivky # **byrokracie** (z francouzštiny: //bureaucratie//, „úřednictvo, byrokracie“), 1. organizace hierarchického typu, provázející složitější společenské celky (státy) od jejich vzniku ve starověku. Vyznačuje se úřednicko-písemným vyřizováním správních úkolů podle stanovených pravidel, schematickým způsobem za pomoci určitých úřednických technik (kartotéky, registrace). Autorita je uspořádána do podoby stupňovité pyramidy s jasně oddělenými funkcemi příkazů a dohledu od předsedajícího až po podřízené; 2. privilegovaná skupina úředníků, mocenský aparát státní správy; 3. nepružný, formalistický způsob úřadování, lpění na předpisech, byrokratismus. # **demokracie** (z řečtiny: //démos//, „lid“ a //kratiá//, „vláda“), vláda lidu: 1. společenský systém založený na principu podřízení menšiny většině a zároveň na uznání rovnosti, svobod a politických práv občanů; součástí moderní demokracie jsou svoboda projevu, vyznání, spolčování, princip suverenity lidu (moc vychází z vůle lidu), přičemž tvorba vůle lidu se uskutečňuje všeobecnými volbami. Demokracie není jen označením politického systému, nýbrž je spjata s hodnotami (svoboda, rovnost) a se způsoby jednání (tolerance, ochota ke kompromisům); 2. původně starořecké označení politických zřízení městských států, zejména Athén, v 6. až 4. století př. n. l. Vznik demokracie je spjat s rozvíjením řecké civilizace a s osobností politika a státníka Kleisthena. Řekové dokázali ocenit materiální vyspělost svých předoasijských sousedů a zároveň si v konfrontaci s nimi uvědomovali svou odlišnost, svobodu a nezávislost, proto se v Řecku se nikdy neuplatnily despotické vlády orientálního typu. Dalším athénským státníkem, který se zasloužil o rozšíření demokratických ideálů v praxi, byl v 5. století př. n. l. Periklés. Otevřenost vůči všemu novému charakterizovala i projevy řeckého ducha, protože oblast náboženství a myšlení nespoutával východní fatalismus. Řecká zvídavost, vynalézavost a schopnost překonávat překážky, jak ji charakterizoval odysseovský archetyp, se odrazila v racionálním vztahu k realitě okolního světa a ve snaze vytvořit ucelený systém poznání, jaký od 6. století př. n. l. začala vytvářet řecká filozofie. Všechny tyto aspekty lze považovat za příznivé faktory pro rozvoj individuálního, občanského myšlení, jež motivovalo počátky a rozvoj demokracie v klasickém Řecku.