Jako básník Rubempré přicházím o všechny iluze,# co jiného může následovat: těžká deziluze!# $ # Není zbytí,# upiji se k smrti.# $ # Piji alkohol denně# a zjišťuji, že jsem zdravý a šťastný jak štěně.# $ # Vysvětlivky# **Rubempré**, Lucien de, hlavní protagonista románu //Illusions perdues// (1837–1843, //Ztracené iluze//) nejslavnějšího francouzského romanopisce první poloviny 19. století Honoré de Balzaka (1799–1850). Mladý muž a začínající básník Lucien de Rubempré prožívá obklopen ženami slastnou rozkoš společenského vzestupu z francouzské provincie do metropole. Vír milostné vášně, stejně jako další společenské úspěchy v něm budí iluzi řádu a hodnot; postupem času však prožívá několik propadů společenských i milostných a ocitá se psychicky na dně – jeho životní dráha je neúhybnou cestou od naivity mladistvých iluzí k zklamání a depresi. I když Balzac s pečlivostí realisty a sarkastického kritika společenských masek obnažil to, co se skrývá za předstíráním konkrétní společnosti v konkrétním prostoru a čase, vyznívá jeho román jako obecné poselství o životní dráze člověka, jež je založena na postupné ztrátě iluzí a ideálů: člověk, který vstupuje do světa, aby se jej zmocnil, je jím nakonec pohlcen a ztrácí se v jeho chaotických pohybech. //Ztracené iluze// poznamenaly svým bytostným pesimismem i konečným tragickým prohlédnutím, svým pohledem do ošklivé tváře světa, podstatnou část společenských románů a povídek 19. století, zejména filozofii člověka jako oběti sociálních mechanismů: zatímco romantici si uvědomovali bezmoc racionalisticko-klasicisticko-osvícenských iluzí o všemocné síle rozumu a vzdělání, realisté Balzakova ražení spatřovali tuto deziluzi jako výsledek nikoli pouze individuálních činů a psychických aktů, ale především jako výslednici nepřehledných společenských procesů, v jejichž labyrintu je člověk stejně bezmocný jako před tisíciletími vůči nezměrným silám přírody.