Pocházím z maličké dědiny,# z velmi prosté a chudičké rodiny,# naše chaloupka byla dokonce bez žudra,# často jsem si připadal jak bědný indický šúdra.# $ # Až indolog Filipský, přítel můj nejdražší, vše napravil:# $ # //(Přemýšlivě, velmi vázaně – legatissimo.)//# „Járo, vždyť jsi Jára, šmárja,# to je přesmyčka ze staroindického árja…# $ # //(Odvázaně, velmi živě – vivacissimo.)//# Tys urozený!# Tys přece vznešený!!# Tys navýsost mravný!!!“# $ # Tak přítel otočil můj karman,# od té doby se cítím jak bráhman.# $ # Vysvětlivky# **árja** (z ugaritského //arja//, „příbuzný, společník“, později ve védách a v Avestě ve významu „vznešený, urozený; laskavý, oddaný, zbožný“), termín, jímž se v protikladu k místnímu neindoevropskému obyvatelstvu kulturně vymezovali příslušníci indoíránských kmenů osídlujících od počátku 2. tisíciletí př. n. l. oblast Íránu a posléze i Indie. Jde o navýsost kulturní kategorii, zahrnující pluralitu etnických skupin hlásících se k jediné („árjovské“) ideologii a kultuře. V hinduismu je chápán jako souhrnné označení příslušníků tří vyšších kast, v buddhismu přeneseně „árjovský“, tj. odpovídající hodnotám a zvyklostem Árjů, znamená mravný, správný, ušlechtilý. Příbuzné jazyky indoevropských, íránských, indických a káfirských etnik byly evropskými jazykovědci klasifikovány v 1. polovině 19. století jako jazyky árijské. Termín posléze získal i rasový obsah (Madison Grant [1865–1937], Houston Stuart Chamberlain [1855–1927], Georges Vacher de Lapouge [1854–1936], Alfred Rosenberg [1893–1946] aj.) a byl zneužit rasistickými teoriemi o „panské rase“ a za nacismu zejména v době druhé světové války doveden až k hospodářské a politické diskriminaci (antisemitismus, arizace) a k vyhlazování celých národů a etnických skupin (šoa). V tomto deformovaném významu se v českém jazyce výraz užíval v podobě „árijec“. # **bráhman** (ze sanskrtu: //bráhmana// [maskulinum], „mající povahu brahma“, přeneseně „vztahující se k božství, obdařený božským věděním“), označení nejvyššího ze čtyř stavů hinduistické kastovní společnosti, skupiny kněží, obětníků a tradičních nositelů vzdělání.# **karma** též karman (ze sanskrtu: //karman//, od slovesa //kr-//, //karati//, //krnóti//, //karóti//, „konat, činit, provést, udělat“; „čin, skutek“, respektive odplata za ně – „jak zaseješ, tak sklidíš“), v nejstarší indické tradici náboženský akt vykonaný v očekávání božské přízně či odměny; v mladším období konání činů, plnění povinností předepisovaných posvátným mravním kodexem //(////dharma////)// a provádění rituálních úkonů – tzv. cesta činů //(karmamárga)//, označovaná za jednu z cest ke konečnému vysvobození //(////mókša////)//. Z védské představy //rta//, světového řádu založeného na neměnném principu kauzality, podle něhož každý čin přináší své plody, vychází pojetí karmy jako slepého neuvědomělého zákona řídícího chod celého vesmíru. Univerzální zákon odplaty za minulé činy byl poprvé zformulován v //Šatapathabráhmaně//, později byl s určitými obměnami přijímán většinou indických náboženských a filozofických systémů, od doby upanišad býval spojen s nezávisle vzniklou představou o převtělování. Charakter zrození, životních prožitků a délka života jsou obecně určeny charakterem činů, které jedinec vykonal v minulých životech: dobré činy vedou k lepším zrozením (například do vyšší kasty, poskytující lepší předpoklady ke konečnému vysvobození z koloběhu existencí), zlé činy k zrozením nižším (nízká kasta, zvíře, popřípadě rostlina). Tak se kromě jiného vysvětluje i existence sociálních nerovností. Za nositele karmy je obvykle považováno tzv. jemnohmotné tělo, jež opouští zemřelého a vstupuje do nově vzniklého zárodku.# **šúdrové** (ze sanskrtu: //šúdra//, „nádeník, sluha, chám“), příslušníci čtvrtého, nejnižšího stavu v rámci tradiční kastovní hierarchie hinduismu. Podle véd se do nich promítla kosmická síla pokání či odříkavosti. Jejich posláním tak bylo sloužit ostatním kastám, byli vyloučeni z účasti na náboženských obřadech, nesměli vlastnit majetek a jejich dotek byl údajně tak znečišťující, že dokázal poskvrnit i nejvýš očistnou vodu posvátné řeky Gangy.# **žudro** (též žudr), krytá vnější předsíňka nebo předsazené orámování vchodu domu se dvěma pilíři a nadedveřním obloukem, někdy i s patrovou částí; bylo užíváno v lidové architektuře na Moravském Slovácku (od 15. století), řidčeji na Hané a jinde.