Nikdy se neopakuje historie!# Zopakovat by se mohla prehistorie:# $ # Když mocnosti nukleární# ozáří naše nuklea září polární,# přežije sem tam nějaká rodina nukleární,# pokud se ovšem vrátí k pravěké praxi elementární# a jak v době kamenné začne štípat z pazourku industrii nukleární.# $ # „Historia est testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis,“# řekne pak vědoucí Marcus Tullius Cicero, a dodá: „Tahle rada je pro vás, vážení pohrobci, gratis.“# $ # Vysvětlivky# **Historia est testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis** (z latiny), Historie je svědkyní času, světlem pravdy, životem paměti, učitelkou života, poselkyní dávných dob (římský politik, právník, řečník a spisovatel Marcus Tullius Cicero [106–43 př. n. l.], //De oratore// [O řečníkovi]).# **historie** (z řečtiny: //historiés//, „dějiny“), 1. v širším smyslu každý vývojový proces v přírodě a ve společnosti; 2. v užším smyslu vývoj lidské společnosti; 3. humanitní věda, která zkoumá a rekonstruuje (částečně modeluje) sociálně kulturní minulost lidstva v čase jako konkrétní proces a odhaluje v tomto procesu příčinně-důsledkový vztah mezi událostmi a vzájemné působení sociálně-historických zákonitostí a náhodností, uvažuje objektivní nutnost a subjektivní faktor, účast celých společenských vrstev a úlohu vynikajících osobností. Historie přitom přistupuje k faktům selektivně: široce osvětluje hromadné jevy, v nichž se projevují zákonitosti – tendence, z individuálních jevů vybírá především ty, které měly vliv, stěžejní, stereotypní (pro ilustraci), klíčové (typické) a ukazující cestu (v podmínkách zlomkovité informace), ale také jevy individualizované. Při této práci historie používá informace získané z historických pramenů, a tedy potřebuje vyhledávání, shromažďování a předběžnou přípravu této informace, tj. těchto pramenů. Historií se rozumí stejně tak minulé události, jako jejich zkoumání a prezentování (tím je synonymní s historickou vědou), historie tedy spojuje objekt a subjekt, zkoumané i badatele. Tento dvojí smysl znamená, že minulost nemůže být prezentována jako nezávislá na historikovi, nýbrž že existuje jen jeho poznávací činnost; historie představuje historické myšlení. Existuje suma vědění o minulosti, protože se nám stále nově zpřítomňuje: problém nebo zájem, naše stálá potřeba orientovat se skrze historickou podmíněnost v současnosti, dovědět se, odkud pocházíme, abychom posoudili, kam jdeme. Historie je aktem lidského sebepoznání, sebeporozumění – identifikace. Proto nemůže existovat kompletní a definitivní historie, nýbrž jen různé historie, které jsou určovány právě platnými paradigmaty a historiky.# **industrie kamenná jádrová (nukleární)**, masivní artefakty (valounové nástroje, pěstní klíny) v rámci kamenné štípané industrie vyrobené povrchovým otlučením a oštípáním kusu horniny či valounu tak, že uchovávají jeho hmotnou podstatu (jádro); například pěstní klíny, které vynalezl //Homo erectus// před milionem let a které později vyráběl a užívali i neandertálci.# **nukleus** z latiny: //nucleus//, „jádro; ořech“), 1. (biologie) buněčné jádro, součást buňky; 2. (archeologie) (anglicky: //core//, francouzsky: //nucléus//, německy: //Kern//), kus kamenné suroviny určený a v různé míře upravený pro těžbu úštěpů a čepelí. Podle stadia využití lze rozeznat připravená a těžená jádra, případně rezidua jader; podle tvaru a způsobu přípravy či těžby jader lze identifikovat jednotlivé techniky.# **prehistorie** (z latiny: //prae//, „před“ a z řečtiny: //historia// či //historié//, „dějiny, historie“), tradiční, ale nevhodné označení pro vědu o pravěku jako nejstarším období historie (dějin), v němž při absenci písma jediným nebo hlavním zdrojem historického poznání jsou hmotné prameny, získávané archeologickými metodami. Neznamená to však, že by pravěk byl jakýmsi obdobím před historií (pravěk je integrální součástí historie) – druh pramenů přitom není rozhodující a prehistorie jako věda je součástí vědy historické, vyznačující se ovšem specifickými přístupy: opírá se o archeologii (jako svou pomocnou vědu obstarávající základní pramenný fond), obecnou antropologii a o komplex dalších nauk a metod z oblasti přírodovědy, techniky nebo humanitních věd. Období na rozhraní mezi prehistorií a historií v užším smyslu bývá někdy označováno jako protohistorické (písemné prameny jsou již známy, ale hmotné prameny nadále převažují) a vědní obor zabývající se tímto časovým úsekem dějin lidstva se nazývá protohistorie.# **rodina nukleární**, jádrová rodina, rodina vzniklá na základě afinních a filiačních vazeb, tedy otec, matka a jejich potomci. Protože antropologie ustoupila od představy univerzality rodiny, vyjádřené právě její „nukleárností“ (nevyskytuje se například u indických Najarů), užívá se v současnosti spíše termín manželská či konjugální rodina.