Mistr učení, velký mnich lama,# je duchovní rádce, nikoli fláma.# $ # Nejvyšší lama je stále dalajlama,# patron Tibetu, a to není žádná fáma.# $ # Druhý nejvyšší je pančhenlama,# někdy chybně nazývaný „tašilama“.# $ # Ten, kdo se na lamu jen křivě podívá,# přijde o život, jak z historie Inků vyplývá.# $ # Mnohý politik si nárokuje být nedotknutelný jak lama,# ale takovým většinou jen z bot čouhá sláma.# $ # Vysvětlivky# **dalajlama** (z mongolštiny: //dalaj//, „oceán“ a tibetštiny: //lama//, „nejvyšší“; tibetsky: //tá-la’i-bla-ma//, výslovnost: tálälama), mongolsko-tibetský titul s významem „oceánový lama“, udělený v roce 1578 mongolským vládcem Altanchanem tehdejšímu třetímu nejvyššímu představenému školy Gelug Sönamgjamcchovi. Od časů pátého dalajlamy Ngawanglozanggjamccha v polovině 17. století byli dalajlamové duchovní a světskou hlavou Tibetu s tradičním sídlem ve Lhase. Dalajlamové jsou považováni za pozemské převtělence čhangčhubsempy Čänräziga, patrona Tibetu, a jsou vybíráni na principu reinkarnace. Do dnešní doby se v Tibetu vystřídalo čtrnáct dalajlamů. Zatím poslední – Tändzingjamccho (tibetsky: //bstan-’dzin-rgja-mccho//, narozený 6. 7. 1935), byl svědkem bouřlivého vývoje v zemi: v roce 1950 zažil příchod čínských vojsk do Tibetu; v roce 1959, kdy propuklo ve Lhase protičínské povstání, musel svou zemi opustit a spolu se svou vládou se uchýlil do emigrace v Indii; v roce 1989 obdržel Nobelovu cenu za mír. # **lama** (tibetsky: //bla-ma//, „nemající nad sebe vyššího; duchovní učitel, rádce, mistr učení“), v tibetském buddhismu je slovo lama nejvyšší mnišskou hodností, omezenou na úzký okruh jejích nositelů. Na hodnost lamy mají právo jen //tulkuové// (tzv. „živí buddhové“), dále opati-khänpové vyšších škol ve významnějších klášterech a mniši titulovaní //geše//. V Evropě je titul lama nesprávně aplikován na tibetské mnichy bez rozlišení. # **lama krotká**, zdomácnělá forma divoké lamy druhu huanako //(Lama guanicoe)//. Podobně jako velbloudi i lama náleží do čeledi velbloudovitých. K její domestikaci došlo pravděpodobně již v 3. tisíciletí př. n. l. v oblasti And v Jižní Americe. Byla chována zejména pro maso, mléko, vlnu, intenzivně byla využívána rovněž pro transport. V době invaze španělských conquistadorů ve 20. letech 16. století čítala populace domácích lam v incké říši kolem 10 milionů kusů; úmyslné zabití lamy bylo v inckém zákonodárství trestáno smrtí. # **pančhenlama** (též //pančhen-rinpočhe, pančhen-erdeni//; tibetsky: //pan-čhen-bla-ma//), sanskrtsko-tibetský titul s významem „lama velký učenec“, pandita. Je pokládán za vtělení nadsmyslového buddhy Öpagmeho (buddhy Amitábhy). V historické době se pančhenlamovští převtělenci odvozují od Congkhapova žáka a nástupce ve funkci opata gandänského kláštera Khädubgelegpalzangpa (tibetsky: mkhas-grub-dge-legs-dpal-bzang-po, 1385–1438). Podle jiné, starší tradice pochází však tato instituce až ze 17. století, proto se někdy v literatuře setkáváme s dvojím počítáním pančhenlamů. Jejich volba se řídí obdobnými pravidly jako volba dalajlamů. Zatím posledním pančhenlamou je Gendünčhökjiňima (tibetsky: //dge-’dun-čhos-kji-ňi-ma//, narozený 14. 5 1995), ve funkci oficiálně potvrzený dalajlamou. Jeho volbu však Čína neuznala a vybrala si jako 11. pančhenlamu svého kandidáta Gjalcchännorbua (//rgjal-mcchan-nor-bu//, narozený 13. února 1990).