Neverbální komunikace# „skrývá“ někdy hodně drsné motivace.# Zvláště naše „sofistikovaná“ prstomluva,# nebývá žádná prostomyslně něžná květomluva.# $ # Začalo to hrami gladiátorskými,# pokračuje hrami jinými i hrátkami politickými:# $ # V aréně poražený ubožák# mohl zvednout svůj ukazovák.# Potom trpně čekal na gesto palce,# jímž o jeho životě rozhodne vládce.# $ # V parlamentu zdvižený prostředník –# nicko, nulo, dokážeš akorát šlapat chodník.# $ # Vztyčený ukazovák a malík –# doma jsi, ubožáku, neškodný tajtrlík.# $ # Vysvětlivky# **gladiátor** (z latiny: //gladiator// [od //gladius//, „meč“], „gladiátor, zápasník v cirku; šermíř; rváč, úkladný vrah [jako nadávka]“), speciálně vycvičení římští bojovníci (žoldnéři), kteří bojovali proti sobě navzájem nebo proti divoké zvěři ve veřejných hrách pořádaných císařskými nebo městskými úřady; od 1. století př. n. l. se gladiátorské hry rozšířily po celé římské říši. Gladiátoři byli sice dobře placeni, avšak vzhledem k svému původu (otroci, odsouzení zločinci, váleční zajatci) jen málo společensky váženi. Vývojem a stoupající oblibou her se toto nazírání zmírnilo. Vítězní gladiátoři, pokud to nebyli zločinci, dostávali kromě hmotné odměny čestné dary a vyznamenání, dosahovali značného bohatství a slávy, dostávalo se jim přístupu do předních rodin i ke dvoru (obdobou římských gladiátorů jsou dnes profesionální sportovci – fotbalisté, hokejisté atd.) a šlechtici i římské paní se dávali od nich zaučovat do šermu (dnešní obdobou jsou fitness centra).# **gladiátorské hry** (latinsky: //munus gladiatorum//; //munus// ve významu „hry pořádané úřadem lidu“), šermířské zápasy; jejich kolébkou byla Etrurie, do Říma se dostaly z Campanie. Měly význam rituální jako pozůstatek dávných lidských obětí; konaly se při pohřebních obřadech. Povahu obětování lidských životů si tyto zápasy, v nichž šlo vždy o zabití protivníka, podržely, i když místo rituálního účelu se stala jejich cílem drastická zábava římského lidu. Dějištěm zápasů bylo zpočátku hlavně forum, pak circus. Téměř do konce republiky nebyly součástí státních her, vynutila si to však jejich obliba ve všech vrstvách obyvatelstva a koncem 1. století př. n l. se pro ně již stavěly amfiteátry. Výstroj a výzbroj gladiátora sestávala obvykle z přilby, štítu, meče nebo dýky. K souboji měl gladiátor většinou protivníka s jinou zbraní. Zvláštní ustrojení i způsob boje měli //retiarii// („síťaři“). Užívali rybářskou síť //(rete)//, trojzubec a dýku. Proti síťaři stál gladiátor v plné zbroji, který měl na přilbě namalovanou rybu. Síťař měl přes něj přehodit pomocí trojzubce síť, čímž se naznačoval lov ryb, znemožnit mu pohyb a usmrtit ho dýkou. Jiní gladiátoři zápasili dvěma meči, nebo naslepo s přilbou bez otvorů pro oči, koňmo nebo na vozech. Poražený mohl prosit zdvihnutím ukazováku o milost: zamávání šátkem znamenalo souhlas, obrácení palce dolů zamítnutí prosby. Krutost, s níž se s gladiátory zacházelo, byla příčinou častých vzpour; nejznámější bylo Spartakovo povstání otroků (73–71 př. n. l.). Gladiátorské hry zakázal ve východní části říše v roce 324 císař Konstantin Veliký (272 nebo 273–337), počátkem 5. století je císař Flavius Honorius (384–423) zakázal vůbec.# **květomluva**, neverbální komunikace pomocí různých druhů květin; například: čínská astra – „umírám žárlivostí u vašich nohou“; nachová orchidej – „očekávám vaši přízeň“; bílá růže – „zasloužíš si velkou lásku“ apod.).# **neverbální komunikace**, sdělování informací a doplňování řečové (verbální) komunikace různými částmi těla. Jako komunikační neverbální prostředky slouží pachové signály (feromony), mimika – mimické výrazy (včetně pro člověka specifického úsměvu a smíchu), oční kontakt, gesta rukou či prsty a pozice těla a jeho částí, udržování vzdálenosti. Sem patří i některé charakteristiky řeči, tzv. extralingvistické projevy (hlasitost, tón hlasu, melodie a tempo řeči aj.). U některých neverbálních projevů se předpokládá souvislost se vznikem řeči (podle konkrétních teorií se jedná zvláště o gesta a mimické zdůrazňování vokální komunikace). Neverbální komunikace je významnou součástí komunikace, mnohdy takřka plnohodnotně doplňující nebo nahrazující vlastní řečové dorozumívání.# **prstomluva**, neverbální komunikace pomocí prstů ruky; například: zdvižený ukazovák – žádost poraženého gladiátora o milost; palec obrácený dolů – zamítnutí prosby poraženého gladiátora o milost; zdvižený prostředník – vulgární urážlivé gesto „jebu tě“, „kašlu na tebe“ apod.), v euroamerické civilizaci se v tomto významu užívá od řecké a římské antiky (z toho odvozován latinský název pro prostředník: //digitus impudicus//, „neslušný prst“); zdvižený prostředník spolu se zdviženým ukazovákem (tzv. V-znak) – vítězství; vztyčený ukazovák a malík – označení paroháče.