„Lidé jsou většinou špatní“# (Biás z Priény)# – Leč vládnou fitness, čili jsou zdatní!# $ # „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim“# (Konfucius z Čchü-fu)# – Z tohoto moudra zešílím, to dnes už vím!# $ # „Jazyk myšlenky nepředbíhej“# (…?)# – V parlamentu ti nebude hej!# $ # „Mnoho slyš, málo mluv“# (…?)# – Kéž by to byl protimluv!# $ # „Není nad úměrnost“# (Kleobúlos z Lindu)# – K chudobě most!# $ # „Pečuj o všechno“# (Periandros z Korintu)# – Techno je všechno!# $ # „Odplácej křivdu ctností“# (Lao-c’ z Číny)# – Co je to za hlouposti!# $ # „Poznej sebe“# (Cheilón ze Sparty)# – Ne, z toho jen zebe!# $ # $ # „Učení mučení“# (Thalés z Milétu)# – Snesou jen k tomu určení!# (Gilotina a Maximilien R.).# $ # „Všeho s mírou“# (Solón Athénský)# – Hlavně s vírou!# $ # „Všechno má svůj čas“# (Pittakos z Mytilény)# – Nedostanu ani klas!# $ # Vysvětlivky# **aberace** (z latiny: //aberratio//, „odchylka; poblouzení; sejití z cesty, odchýlení od směru cesty, zbloudění), odchylka; výchylka; úchylka.# **fitness** (z angličtiny), reprodukční (též biologická) zdatnost, v biologii soubor vlastností jedince vyjadřující schopnost předat svoje geny do genofondu následující generace. Je definována jako celoživotní průměrný příspěvek jedinců s daným genotypem do populace v průběhu jedné nebo více generací. Tento příspěvek si lze představit například jako průměrný počet potomků jedince s tímto genotypem, který se dožil reprodukčního věku. V tom případě jde o tzv. absolutní fitness, protože není závislá na reprodukčních zdatnostech ostatních jedinců v populaci. Jestliže je hodnota fitness vyjádřena ve vztahu k ostatním, hovoříme o relativní fitness, přičemž míra genetické změny působením přirozeného výběru je závislá na relativní, nikoli absolutní fitness genotypu. Hodnota relativní fitness nejzdatnějšího genotypu se obvykle stanoví jako 1 (nemusí to však platit vždy). Fitness je komplexní parametr, který se může skládat z mnoha složek – kromě životaschopnosti (viability) a plodnosti (fertility) to může být například i rozmnožovací úspěšnost.# **Konfucius** (čínsky: //Kchung Čchiou; Kchung-fu-c’//, „Mistr Kchung“, 551–479 př. n. l.), čínský filozof a etik; tvůrce jednoho z nejstarších morálně-etických a státoprávních učení, dochovaného v //Lun-jü// (//Hovory//, česky: //Hovory Konfuciovy//. Praha: Laichter, 1940), o uspořádání vztahů a zájmů jednotlivce, společnosti a státu. V Číně je uctíván jako jeden z největších mudrců všech dob. Konfucius pohlížel na rodinu jako na mikrokosmos státu, jeho základní článek. Panovník byl otcem všeho lidstva a představitelé státní správy na určitém stupni hierarchie byli mnohdy označováni jako „rodiče lidu“. Konfuciovo učení, konfucianismus, se stalo jedním z nejdůležitějších pilířů čínské morálky a chování v nejširším smyslu.# **Lao-c’** („Mistr Lao“, též Starý Mistr, kolem 570–490 př. n. l.), čínský myslitel; pololegendární osobnost, jíž se připisuje autorství //Tao-te-ťingu// (Kniha o Cestě a ctnosti) a vytvoření taoismu.# **Sedmero mudrců**, podle antické tradice označení sedmi řeckých učenců, představitelů praktické životní moudrosti, jimiž začínají dějiny řecké filozofie. Většinou byli zákonodárci, od nichž pocházejí v podobě sentencí významná životní pravidla: „Poznej sebe sama“; „Všeho s mírou“; „Jazyk myšlenky nepředbíhej“; „Mnoho slyš, málo mluv“ apod. Poprvé se označení objevilo v 5. století př. n. l., během starověku bylo vícekrát přepracováno a měnila se i jména. Čtyři jména se objevují vždy: Biás z Priény (žil kolem poloviny 5. století př. n. l.), Pittakos z Mytilény (žil na přelomu 7. a 6. století př. n. l.), Solón Athénský (asi 638–555 př. n. l.) a Thalés z Milétu (1. polovina 6. století př. n. l.), který se stal zakladatelem tzv. milétské školy; nejčastěji je doplňují Cheilón ze Sparty (žil kolem poloviny 6. století př. n. l.), Kleobúlos z Lindu (6. století př. n. l.) a Periandros z Korintu (kolem 600–kolem 560 př. n. l.). Platón je vyjmenovává ve svém dialogu //Protagoras//. Jedinou celou zachovanou verzi jejich příběhu představuje Plútarchův spis Plútarcha z Chairóneie (50 – po roce 120) //Tón hepta sofón symposion// (Hostina sedmi mudrců). Sbírku výroků sedmi mužů uspořádal Démétrios Falérský (asi 350–283 př. n. l.).# **techno**, subžánr elektronické taneční hudby, který vznikl v 80. letech a plně se rozvinul v 90. letech 20. století.. V techno hudbě je kladen důraz na výrazný rytmus (založený zejména na monotónním střídání úderů basového bubnu a hi-hat) a rychlé tempo, přičemž skoro všechny zvuky jsou vytvářeny elektronickými hudebními instrumenty. Podstatou tohoto hudebního žánru je opakování určité hudební jednotky, což v posluchači vytváří pocit určitého napětí, a dokonce může vyvolat jistý druh extatického transu, kdy se on nebo ona mohou cítit jako „správci všehomíra“.