Já, já, já, muž, jsem středobodem vesmíru,# svaly mi ve fitku vymodelují na míru.# Mít penisů, co rukou bohyně Kálí...!# V hlavě luzné obrazy jak Salvador Dalí,# jak plavu si v testosteronovém moři# a vnadné dívky i zkušené zralé ženy se mi koří.# $ # Vysvětlivky# **androcentrismus** (z řečtiny: //anér [andros]//, „muž“ a z latiny//: centrum//, „střed, středový bod; jádro; ústředí“, doslova „mužskostřednost“), koncepce, která vyjadřuje skutečnost, že v dané společnosti je na symbolické rovině maskulinita chápána jako nadřazená (dominantní) femininitě a jako norma, od které je femininita odvozena. Androcentrismus je charakteristickým rysem většiny známých společností, včetně současné české. Český jazyk je například androcentrický v tom, že používáme podstatných jmen rodu mužského pro souhrnné označení mužů i žen (například politici, učitelé apod.). Ženy a jejich aktivity jsou tak velmi efektivně zneviditelňovány. Maskulinum také kontroluje koncovku slovesa v příčestí minulém a feminina mají zpravidla negativní či pejorativní konotace (zmužilý-zženštilý, muž-mužatka, čaroděj-čarodějnice atd.). Jiným příkladem může být androcentrismus náboženských systémů jako je judaismus, křesťanství či islám, kde je božství ztotožňováno především s maskulinitou.# **Dalí i Domènech**, Salvador Felipe Jacinto (11. 5. 1904, Figueres, Katalánsko, Španělsko – 23. 1. 1989, Figueres, Katalánsko, Španělsko), španělský malíř, grafik a sochař veristického surrealismu, výtvarný kritik a spisovatel. Vytvořil vlastní plastický styl, který uplatnil ve svých fantaskních kompozicích tvořených takzvanou paranoicko-kritickou metodou, zvláště v obrazech prodchnutých vypjatou sexualitou a erotismem (//Leda atómica, Velký masturbátor// aj.). Je autorem i náboženských obrazů a portrétů, knižních ilustrací (například //Don Quijote//), návrhů výprav pro balet, spolupracoval na filmech.# **Kálí** (ze sanskrtu: „černá“), hinduistická bohyně symbolizující nekonečnost, zánik a transcendenci; je ale zároveň dárkyní štěstí a plodnosti, ochránkyní před nebezpečím a smrtí, jež svým vyznavačům skýtá vysvobození z bolestivého cyklu znovuzrození. Vystupuje v mnoha podobách: jako čtyřruká Dakšinákálí, ale i jako Mahákálí s osmi či deseti pažemi, jako mladá žena s rozcuchanými vlasy i jako ohyzdná babice s vyschlými ňadry, vyplazeným jazykem pokrytým krví svých obětí, náhrdelníkem z lebek a suknicí z uťatých paží. Představuje lítý a děsivý aspekt Déví (či Mahádéví, Velké bohyně) ztělesňující ženský tvořivý princip //(šakti)//.