Pro správného bonvivána# nevyhasne cesta nerovnaná.# $ # Nic ho nikdy nedonutí,# oddat se nirváně – vyvanutí.# $ # Vytváří den co den# sobě i tobě ukijo jen.# $ # „(…) Úspěšný byl tento urozený muž,# měl dobrý život a dobrou smrt.# (…)# Odtamtud se nikdo nevrátí,# nikdo nám nevypoví,# jak vypadá smrt.# (…)# Naplňuj své touhy, dokud žiješ,# rozmnožuj na zemi, co máš krásného,# užívej božských darů,# užívej radosti a raduj se,# ke svým radostem přidávej další,# dokud k tobě nepřijde den nářku (= smrt).# Nářek pozůstalých nevyslyší Ten,# který má unavené srdce (= Usir).# Jejich nářek tě nezachrání před hrobem.# Proto se raduj a žij,# žij z každého krásného dne. (…)“# $ # (Tento krásný staroegyptský text s nejstarším //mementem mori //a //carpe diem// je zaznamenán na Harrisově papyru č. 500 [okolo 1300 př. n. l.], ale předloha je asi mnohem starší, patrně z konce 3. tisíciletí př. n. l.; překlad Břetislav Vachala, přebásnění Michal Černík.)# $ # $ # Věnováno Petru Hapkovi,# zvěčněnému bonvivánovi.# $ # B. V. P.# $ # Bonum!# $ # Vysvětlivky# **bonum** (z latiny: „dobro“), ústřední kategorie scholastické metafyziky, první z tzv. transcendentálií (//bonum, verum, pulchrum// – „dobro, pravda, krása“), základní termín v etice. Již pro Platóna (427–347 př. n. l.) bylo dobro nejvyšší ideou, která stojí výš než jsoucnost. Vycházeje z Aristotela označil bonum Tomáš Akvinský (asi 1225–1274) za „to, oč všichni usilují“ a co prostřednictvím bytí sděluje samo sebe. Rovněž podle Immanuela Kanta (1724–1804) je lidské jednání ovládáno touhou po dobru. V termínu bonum se tradičně rozlišuje několik různých rovin; eticky relevantní je scholastická diferenciace na //bonum honestum// (to, oč usilujeme na základě rozumové úvahy), //bonum utile// (to, oč usilujeme kvůli prospěchu jiných lidí), //bonum delectabile// (to, oč usilujeme kvůli němu samému na základě faktické smyslové žádostivosti). Samostatnou kategorií je //bonum commune//, obecné blaho.# **bonviván/bonvivánka** (z francouzštiny: //bon vivant//, „světák“), požitkář/požitkářka, rozkošník/rozkošnice, světák/světačka; člověk užívající plnými doušky „všecky krásy světa“ (umění, lásku, dobré jídlo a pití, supersporty //BMW i8// nebo //Lamborghini Diablo// a kultovní motorky //Harley-Davidson// nebo //Triumph Thunderbird//), ale někdy také krásu vytvářející a kolem sebe šířící (jako třeba P. H.).# **B. V. P.** (zkratka z latiny: //bonum, verum, pulchrum////), //dobro, pravda, krása.# **Hapka**, Petr (13. 5. 1944, Praha – 25. 11. 2014, Okoř), hudební skladatel, klavírista, zpěvák a dirigent. Proslul jako autor hudby k písním //Bude mi lehká zem, Dívám se, dívám//, //Individualita, Levandulová, Rozeznávám, S cizí ženou v cizím pokoji// nebo //Štěstí je krásná věc// a hudby k mnoha filmům (//Panna a Netvor, Sólo pro starou dámu, Tisícročná včela// aj.) či televizním seriálům (//Bylo nás pět,// //Gagman, My všichni školou povinní //aj.). Mnohé z jeho tvorby se stává klasikou.# **nirvána** (ze sanskrtu: //nirvána//, „vyvanutí“), 1. v indické mystice pojem označující vyhasnutí všech světských tužeb, dosažení poznání prostého jakéhokoli klamu //(////májá////)// a falešného vědění //(////avidja////)//, a tedy oproštění duše od vlivu //karmanu//, její vysvobození //(////mókša////)//; 2. v buddhismu, jenž neoperuje s představou nesmrtelné duše //(////átman////)//, nirvána znamená stav nejvyššího vhledu, uvědomění a bdělosti //(////bódhi////)//, negaci všeho, co je strastné a pomíjivé, odstranění všeho světského lpění a koloběhu znovuzrození //(////sansára////)//; 3. stav spokojenosti a zapomnění.# **ukijo** (z japonštiny: //ukijo//, „prchavý svět“), japonsky „uplývající svět“, v buddhistickém smyslu pomíjivý svět bolesti a strasti či smutku, obdoba křesťanského „slzavého údolí“. V japonském kontextu městské kultury zejména v období Edo (Tokugawa, 1600–1868) byl však tento pojem transformován do opačné podoby: rozšířil se ve smyslu světa radostí, kterých je třeba užívat, dokud to uplývající život dovoluje; inspiroval literaturu i výtvarné umění //(ukijoe)//.