Bez byrokratů# nebylo by států.# $ # Nevznikl by kaganát nebo eurounijní stát,# na úřadech bychom nemuseli frontu stát.# $ # Na byrokraty a byrokratky,# //Ding an sich//,# každý z nás je zkrátka krátký.# $ # Nevyzrál na ně Machiavelli či Mistr Chan Fej,# pohořela i císařovna Wu Ce-tchien,# úřednictvu není ouvej, nýbrž jen a jen heja hej!# $ # Všeho však do času, blíží se velký mezník:# každý z nás bude //an sich//, o sobě, úředník.# $ # Kdo pak ale bude dláždit třeba chodník?# Aha, ten problém mi poněkud unik’…# $ # Vlastně nikoli, vyřeší jej zase úředník,# jinak by byl totiž poslán šlapat chodník.# $ # Možná že samy od sebe úřady zmizí,# poté co všechen státní majetek zcizí.# $ # Vysvětlivky# **an sich** (z němčiny), (filozofie) o sobě; věc sama, jako taková; termín zavedl německý osvícenský filozof Christian Wolff (1679–1754).# **byrokracie** (z francouzštiny: //bureaucratie//, „úřednictvo, byrokracie“, výslovnost: bürọkratsi), 1. organizace hierarchického typu, provázející složitější společenské celky (státy) od jejich vzniku ve starověku. Vyznačuje se vyřizováním správních úkolů podle stanovených pravidel, schematickým způsobem za pomoci určitých úřednických technik (kartotéky, registrace). Autorita je uspořádána do podoby stupňovité pyramidy s jasně oddělenými funkcemi příkazů a dohledu od předsedajícího až po podřízené. Na rozdíl od lenního systému spočívá moderní byrokracie na přísném oddělení úřední a soukromé sféry; úředníci byli ustanovováni na dobu určitou (bez nároku dědičnosti) a byli pověřováni specifickými úkoly. Byrokracie se prosazovala zejména v absolutistických státech. Narůstající odborná specializace a nepostradatelnost vedla k osamostatnění úředníků od nadřízených úřadů. V 19. století se úředníkům podařilo prosadit určitá privilegia – doživotní, prakticky nevypověditelné postavení, nárok na penzi a vlastní disciplinární komory. Také v nestátní oblasti se prosadil úřední organizační princip (průmyslová, stranická a odborová byrokracie). Pokusy liberální a anarchisticko-komunistické strany omezit nové způsoby vlády, nebo je dokonce odstranit, zůstaly neúspěšné. Přechod k socialistické hospodářské správě v komunistických státech ji v netušené míře ještě více posílil. Německý sociolog a historik Max Weber (1867–1920), který termín v moderní době zpopularizoval, považoval byrokracii za nejefektivnější způsob lidské organizace. Podle něj vede růst organizací nevyhnutelně k tomu, že se stávají stále byrokratičtější a stále autonomnější. Tohoto jevu a problémů s ním spjatých si byli vědomi mnozí dávno před Weberem. Například čínský filozof Mistr Chan Fej (//Chan Fej-c’//, 288–233 př. n. 1.), přesvědčený legista, ve svých stylisticky elegantních a logicky vybroušených spisech – jež se staly inspirací Prvnímu svrchovanému císaři a jeho rádci Li S’ovi – uceleně vyložil legistickou státovědu. Postihl i její hlavní slabinu – úřednictvo. Tendence úřednictva k upevnění vlastní moci na úkor jednoty státu byly již v té době zjevné a Chan Fej jako chanský princ navíc i z vlastní zkušenosti dobře znal mravy a zlozvyky byrokracie, věděl také, že silný stát není bez úřednictva možný. Proto se ve svých úvahách soustředil na problém zvládnutí a kontroly úřednictva, který považoval za jeden z nejdůležitějších. Podobně jako později florentský filozof a politik Niccolò Machiavelli (1469–1527) vypracoval zásady umění vládnout. Chan Fej například radil panovníkovi, aby mezi úřednictvem neustále a nejrůznějšími prostředky pěstoval ovzduší podezíravosti, vzájemné nedůvěry a nevraživosti, aby štěpil toto spříseženské společenství, spojené neviditelným předivem služeb a protislužeb na protichůdné skupiny, a takto udržoval rovnováhu sil a stabilitu státu. Rovněž nabádal, aby osvícený panovník štědře odměňoval a nemilosrdně trestal“. V Číně posléze, za tchangské císařovny Wu Ce-tchien (684–705), převážilo obsazování úřadů na základě zkoušky; 2. privilegovaná skupina úředníků, mocenský aparát státní správy; 3. nepružný, formalistický způsob úřadování, lpění na předpisech, byrokratismus.# **Ding an sich** (z němčiny), „věc o sobě“; filozofický pojem Immanuela Kanta (1724–1804) označující nám nepřístupný a nepoznatelný, transcendentní a v sobě uzavřený předmět, na rozdíl od jevu, „věci pro nás“, kterou poznáváme.# **kaganát** (z turkických jazyků), územně správní celek zejména turkických etnik v čele s kaganem (později nahrazen chánem); byl ustaven u Avarů, Chazarů, Pečeněhů, volžsko-kamských Bulharů, na přelomu 8. a 9. století u východních Slovanů a od 13. století u Mongolů.