Díky vrozenému charizmatu,# kdykoli se mi zachce, kohokoli zmatu,# například šachisty už ve 3. tahu dovedu k matu.# $ # Vysvětlivky# **charizma** (z řečtiny: //charisma//, „milost, obdaření; půvab, kouzlo, přitažlivost; boží dar, dar boží milosti“), charizma lze chápat jako ekvivalent pojmů užívaných v jiných náboženských tradicích, jako například //aura// v řeckém pohanství, //baraka// v islámském súfismu, //baruch// v judaismu nebo //daršan// v hinduismu: 1. zvláštní schopnost přitažlivosti „nadpřirozeného původu“; původně výraz božské přízně, mimořádný dar bohů, v křesťanství dar Ducha svatého a dar Boží milosti; 2. zvláštní nadání a forma moci určité osoby (vůdce, kazatele, trenéra, šéfa apod.) nebo instituce, symbolu s mimořádnými vlastnostmi v očích stoupenců, veřejnosti; 3. v psychologii je charizma vymezeno jako zvláštní a strhující síla a energie osobnosti, jejíž zásluhou dokáže jedinec působit na druhé lidi. Tato síla mu umožňuje jim předávat myšlenky, získávat je pro své názory a být pro ně autoritou; 4. do sociologie zavedl pojem charizma německý sociolog Max Weber (1864–1920) v díle //Wirtschaft und Gesellschaft// (Hospodářství a společnost, 1922), v němž odlišil panství charizmatické od panství tradičního a byrokratického. Za charizmatickou osobnost Weber považuje jedince obdařeného výjimečnými vlastnostmi, jejichž prostřednictvím získává své stoupence a obdivovatele. Charizmatické panství vzniká v opozici vůči stávajícímu sociálnímu řádu a nastoluje nové podmínky společenského uspořádání. Charizmatické panství je založeno na afektivních vazbách mezi charizmatickou osobností (vůdce, lupič, pirát, prorok, vítězný válečník) a stoupenci, kteří jej obdivují a zbožňují. Pokud průběžně nedochází k potvrzování jedincova charizmatu novými „zázraky“, mimořádnými činy nebo hrdinskými skutky, nastává pokles vlivu na jeho stoupence. V této podobě charizma představuje velmi křehkou a dočasnou formu moci, jíž nelze institucionalizovat nebo předávat.