Ačkoli se ctihodný Ctirad# účastnil velitelských porad,# nedbal žádné z moudrých rad,# varujících před šípy bojovnic,# načež proradné Šárce do tenat pad.# $ # Ta nezaváhala a střelhbitě začala# do Ctirada se jak do terče strefovat:# hořekovat a na jeho soucit apelovat.# $ # Ženy bez srdce si bezradných a poddajných mužů# nikdy, ani ve středověku, nevážily,# láskou zpitého Ctirada raz dva popravily.# $ # Po účinku těžká bývá každá rada,# bezelstného ješitu zahubila zrada.# $ # //Poučení://# $ # U každé ženy se aspoň zrnko proradnosti najde,# pokud to muž neprokoukne, na jed zrady zajde.# $ # Vysvětlivky# **Ctirad a Šárka**, mytická dvojice českého dávnověku, námětově těžící z antického mýtu o Amazonkách a z obecně rozšířené látky o dívčích válkách, v nichž se ženy pomocí zbraní a lsti snažily uchovat své nezávislé, popřípadě vůdčí (matriarchální) postavení. Nejznámějším vyprávěním tohoto typu v českém prostředí se stalo zpracování Václava Hájka z Libočan – o krásné Šárce a vladykovi Ctiradovi (autor jej datuje do roku 742). V tomto příběhu, který je zaznamenán v //Dalimilově kronice// a který je též vzdáleným ohlasem starozákonního mýtu o Samsonovi a Dalile, se Šárka po domluvě se svými družkami nechala připoutat ke stromu v místech, kudy měl projíždět Ctirad a jeho družina. Šárka oklamala lživým vyprávěním a svým luzným zjevem Ctirada i jeho průvodce. Muži sestoupili z koní, odložili zbraně a jali se ve stínu stromu popíjet nabídnutou medovinu. Pro přivolané dívky nebylo obtížné zajmout Ctirada a pobít jeho průvodce. Ctirad byl popraven na Děvíně, před zraky Přemyslových bojovníků, kteří se shromáždili v podhradí. Hájkovy literární mystifikace daly významný podnět ke vzniku nové mytické tradice a nových symbolických okruhů. Díky jeho vyprávění jméno Šárka v české kulturní oblasti začalo působit jako symbol ženské krásy, lstivosti a proradnosti. Námět ztvárnila řada českých sochařů a malířů: Mikoláš Aleš, Quido Kocián, Josef Václav Myslbek, Olbram Zoubek aj.