Masa a fanatický dav# je horší než zrádný splav.# Vyhýbej se bezhlavému davu,# abys neztratil vlastní hlavu.# $ # Ve zmanipulovaném davu je masový zloduch zaset,# jak jasnozřivě rozpoznal už José Ortega y Gasset.# Ale před ním to věděli i mnozí jiní, nejen on,# třeba Alkuin z Yorku a po něm Gustave Le Bon.# $ # Vysvětlivky# **Alkuin** z Yorku (asi 730–19. 5. 804), irský mnich, teolog a filozof; učitel v klášterní škole v Yorku, v letech 781–790 představený dvorské školy Karla Velikého v Cáchách, od roku 796 opat v Tours. Jako poradce císaře Karla Velikého ovlivnil kulturní a náboženský život doby a přispěl ke kulturnímu rozvoji tzv. karolínské renesance. Byl si například vědom nepříčetnosti, ztřeštěnosti a nevyzpytatelnosti davu a císaři radil: „Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím; vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízka šílenství.“# **dav** (ve staročeštině ve významu „tlačení, nával, útisk“; od střední doby „hustý zástup“), náhodné (často manipulované) dočasné shromáždění většího počtu osob ve stejném prostoru, které spojuje postoj k určitému problému, osobě či skupině. Ze sociologického hlediska dav není sociální skupinou, ale sociálním agregátem. Přítomnost v davu má vliv na chování jednotlivců (davové nebo kolektivní chování vyplývající z anonymity jedince a poklesu racionální kontroly), silně se zde projevuje princip nápodoby, dav jedná často iracionálně, sugestibilně, hystericky a bez respektu k čemukoli (třeba i k výsledkům demokratických voleb), požaduje okamžitá řešení složitých problémů apod.# **Le Bon**, Gustave (7. 5. 1841, Nogent-le-Rotrou, Francie – 13. 12. 1931, Marnes-la-Coquette, Francie), francouzský antropolog, archeolog, lékař a sociální psycholog; představitel psychologismu. Je hlavním představitelem novodobé teorie davu, kterou uvedl v proslulém pojednání o „psychologii davu“ (//Psychologie des foules//,// //1895).# **Ortega y Gasset**, José (9. 5. 1883, Madrid, Španělsko – 18. 10. 1955, Madrid, Španělsko), španělský filozof, sociolog, esejista a politik. Podílel se na činnosti španělského republikánského hnutí. Svými studiemi výrazně přispěl k renesanci španělské kultury a literatury ve 20. století i kultury obecně (kritizoval masovou společnost a kulturu). Mezi jeho hlavní práce, ve kterých charakterizuje společnost 20. století jako společnost, kde převládají průměrní a ničím se nevyznačující jednotlivci, patří //La rebelión de las masas// (Vzpoura davů, 1930). Jeho pohřeb v Madridu se stal mohutnou demonstrací proti autoritářskému režimu Francisca Franca y Bahamonde (1892–1975).