Na Zbraslavi se udála nechvalně známá exhumace:# mrtvola krále Václava IV. husity z hrobu vyvlečena,# slovně tupena, pivem napájena, polita a zhanobena.# Až na Pražském hradě skončila její dehumanizace.# $ # V neblahém ohledu rozhodně nejsme sami! Just as well!# S posmrtnou popravou či úpravou sekundují Angličani.# Hrůzu jim totiž ani posmrtné oběšení nenahání –# daleko hůře dopadl jejich angažovaný Oliver Cromwell.# $ # Vysvětlivky# **Cromwell**, Oliver (25. 4. 1599, Huntingdon, Anglie – 3. 9. 1658, Londýn, Anglie), anglický státník a politik. V letech občanské války (1642–1646) organizoval parlamentní vojsko. V roce 1648, po porážce krále Karla I., souhlasil s jeho popravou. Po vyhlášení republiky v roce 1649 stál v jejím čele jako předseda státní rady. Vedl vítězné války s Nizozemskem a se Španělskem, které položily základ pozdějšího velmocenského postavení Anglie. Frakční půtky uvnitř parlamentu řešil několikrát jeho rozpuštěním. V roce 1653 se prohlásil doživotním lordem protektorem Anglie, Skotska a Irska. Nabízenou korunu sice odmítl, ale svým nástupcem jmenoval syna Richarda. Krátce po smrti Olivera Cromwella však byly provedeny ústavní změny, které umožnily návrat Karla II. z ciziny, jeho jmenování králem a obnovu monarchie. V roce 1661 byly Cromwellovy ostatky exhumovány, potupně oběšeny a posmrtně provedena jeho poprava.# **dehumanizace** (z latiny: //de-// „od, z, pryč; dolů“ a //humanus//, „lidský“), odlidšťování, odlidštění.# **exhumace** (z latiny: //exhumatio//, „vykopání mrtvoly, exhumace“), 1. obecně otevření hrobu a vyzvednutí mrtvého těla na základě zvláštního úředního povolení nebo příkazu. Exhumaci je možno provést před uplynutím tzv. tlecí doby (což činí nejméně 10 let) jen na žádost nájemce hrobového místa a se souhlasem příslušné hygienické stanice; 2. exhumace se provádí také jako součást trestního řízení, je-li podezření, že smrt pohřbeného byla způsobena trestným činem. V tomto případě nařizuje exhumaci soudce případně státní zástupce, po ní následuje soudní pitva.# **exhumace ostatků krále Václava IV.**, v srpnu 1420 přepadli husité klášter na Zbraslavi a zničili královské pohřebiště. Tělo krále Václava IV. opřeli o oltář a lili mrtvému do úst pivo, prý se slovy: „Však když’s živ byl, rád jsi s námi popíjel.“ Tělo údajně tajně pohřbil na své zahradě místní rybář, roku 1424 pak bylo slavnostně vyzdviženo a přeneseno na Pražský hrad, kde bylo uloženo do hrobky českých králů. Symbolický význam potvrzující společenský status nejen zemřelého, ale především sociální vrstvy, k níž patřil, se tedy projevil i v dobách „vymknutých z kloubů“, kdy deklasované živly nenávist vybíjely právě na hrobech příslušníků vyšších společenských vrstev. Došlo k tomu nejen při vzplanutí husitské revoluce, ale třeba i roku 1611 při vpádu Pasovských do Čech, kdy pražská lůza vyvlekla z hrobky mrtvolu nejvyššího zemského hofmistra Ferdinanda z Donína, kterou okradla (spolu s prsteny byly odřezány i prsty). Podobně (i když zaštítěna úřední mocí) se projevila ničivá síla lůzy při likvidaci královského pohřebiště v Saint-Denis u Paříže za Velké francouzské revoluce v říjnu 1793. Upevnění státní moci po restauraci se zase demonstrovalo obnovením jejích symbolů, k nimž patřila i dynastická pohřebiště; stalo se tak po nástupu krále Ludvíka XVIII., který roku 1816 v Saint-Denis obnovil královské hroby.# **just as well** (z angličtiny), stejně dobře.