Proč je stále tolik Kleónů# a jejich nezdolných klonů?# Nezoufejme, u nás v Babrofertu# se prý maká i na Periklově klonu.# Brzy bude stvořen nový lidový vůdce# s neodolatelným charizmatem svůdce,# před nímž neobstojí ani německý Führer,# jakož i Verführer a dokonce ani Frauenverführer.# $ # Vysvětlivky# **demagog** (přes německé der //Demagog//, „demagog, štváč, svůdce lidu“, z řeckého //dēmagōgōs//, původně „vůdce lidu“ z //dēmos//, „lid“ a //ágō//, „vedu“), kdo jedná demagogicky, působí na city lidí záměrným překrucováním skutečnosti a obvykle s cílem chopit se moci nebo získat různé osobní preference a výhody. Toto označení nemělo původně hanlivý přízvuk: v 5.–4. století př. n. l. byl takto v Athénách označován politik, který se opíral o lidové masy a zastupoval jejich zájmy. Takovým demagogem byl například Periklés. Avšak již antičtí kritikové používali tento výraz v dnešním smyslu, tedy jako označení nevěcného, klamného řečníka, využívajícího líbivé fráze, nesplnitelné sliby, překrucování faktů a neznalosti, předsudky a emoce posluchačů. Ve spletitých politických poměrech i za střetů mezi mocnými boháči a bezprávnými bezzemky mohli v řeckých obcích i v Římě vystoupit demagogové bez rozvahy a rozhledu, kteří dovedli strhnout davy jen svou sugestivní výřečností. Typem starověkého demagoga byl například jirchář Kleón v Athénách, válečný štváč proti Spartě, který navrhoval dát popravit všechny muže a prodat všechny ženy a děti do otroctví za vzpouru v Mytiléně na Lesbu v roce 428 př. n. l. Když byl vyzván Níkiou, aby se sám ujal vedení vyprovokované vojenské akce, chlubně vyzvání přijal, ale v nebezpečí za sebe nastrčil jiného velitele, načež nestoudně sklízel ovoce jeho slávy. Teprve když byl později v bitvě poražen a zabit, mohl být sjednán mír Níkiův, po němž popravdě volali občané obou znepřátelených stran, neboť naznali, že válka je těžce poškozuje. V Římě „zájmy lidu“ kryli své ziskuchtivé úmysly mnozí demagogové zejména v době občanských válek.# **demagogie**, způsob klamání lživými sliby, lstí a záměrným překrucováním skutečnosti; užívání tohoto jednání v politice pro získání širokých mas zneužitím lichých slibů, předsudků nebo neznalosti; nepoctivé úsilí o získání přízně nebo výhod.# **Frauenverführer** [der] (z němčiny), svůdce žen, sňatkový podvodník.# **Führer** [der] (z němčiny), vůdce.# **charizma** (z řečtiny: //chárisma//, „milost, obdaření; půvab, kouzlo, přitažlivost; boží dar, dar boží milosti“), charizma lze chápat jako ekvivalent pojmů užívaných v jiných náboženských tradicích, jako například //aura// v řeckém pohanství, //baraka// v islámském súfismu, //baruch// v judaismu nebo //daršan// v hinduismu: 1. zvláštní schopnost přitažlivosti „nadpřirozeného původu“; původně výraz božské přízně, mimořádný dar bohů, v křesťanství dar Ducha svatého a dar Boží milosti; 2. zvláštní nadání a forma moci určité osoby (vůdce, kazatele, trenéra, šéfa apod.) nebo instituce, symbolu s mimořádnými vlastnostmi v očích stoupenců, veřejnosti; 3. v psychologii je charizma vymezeno jako zvláštní a strhující síla a energie osobnosti, jejíž zásluhou dokáže jedinec působit na druhé lidi. Tato síla mu umožňuje jim předávat myšlenky, získávat je pro své názory a být pro ně autoritou; 4. do sociologie zavedl pojem charizma německý sociolog Max Weber (1864–1920) v díle //Wirtschaft und Gesellschaft// (Hospodářství a společnost, 1922), v němž odlišil panství charizmatické od panství tradičního a byrokratického. Za charizmatickou osobnost Weber považuje jedince obdařeného výjimečnými vlastnostmi, jejichž prostřednictvím získává své stoupence a obdivovatele. Charizmatické panství vzniká v opozici vůči stávajícímu sociálnímu řádu a nastoluje nové podmínky společenského uspořádání. Charizmatické panství je založeno na afektivních vazbách mezi charizmatickou osobností (vůdce, lupič, pirát, prorok, vítězný válečník) a stoupenci, kteří jej obdivují a zbožňují. Pokud průběžně nedochází k potvrzování jedincova charizmatu novými „zázraky“, mimořádnými činy nebo hrdinskými skutky, nastává pokles vlivu na jeho stoupence. V této podobě charizma představuje velmi křehkou a dočasnou formu moci, jíž nelze institucionalizovat nebo předávat (zaplať pánbu!).# **klonování** (z řečtiny: //klón//, „větev, výhonek“), vytváření geneticky shodných organismů, buněk nebo částí DNA.# **Periklés** (asi 500–429 př. n. l.), řecký demokratický politik a státník. Podobně jako jeho prastrýc Kleisthenés (pokládaný vedle Solóna za tvůrce demokracie) byl příslušníkem aristokratického rodu Alkmaiónovců. Periklés se stal dovršitelem athénské demokracie; v Thúkydidových //Dějinách peloponnéské války// //(Ho polemos tón Peloponnésión kai Athénaión)// je zachycena jeho „Řeč nad padlými“, ve které shrnul demokratické ideály antického Řecka. Vzhledem k dobovým zvyklostem projevoval vůči své vzdělané ženě Aspasii neobyčejnou úctu a tolerantnost. Periklés stál v čele Athén v letech 443 až 429 př. n. l., kdy byl s výjimkou roku 430 př. n. l. každoročně volen do funkce prvního stratéga. Dobudoval činnost všech demokratických institucí tak, aby se na nich mohli podílet všichni občané (svobodní muži). Z jeho popudu byly v Athénách vybudovány skvělé stavby na Akropoli. Periklés byl velmi schopným řečníkem, v Athénách hájil protispartské stanovisko. Potíže Athéňanů v počáteční fázi peloponnéské války způsobily Periklův politický pád. Po rehabilitaci a opětném zvolení do funkce však Periklés brzy zemřel při morové epidemii. # **Verführer** [der] (z němčiny), svůdce, svůdník.