Demokrat,# ten má svobodu opravdu rád.# Ale sociální demokrat je socialista,# lidový demokrat zase fanatický komunista.# Na demokraty s adjektivy, na ty je třeba pozor dát,# třeba před lidovým demokratem Kim Čong-unem dveře zavírat.# $ # Vysvětlivky# **demokracie** (z řečtiny: //démos//, „lid“ a //kratiá//, „vláda“), vláda lidu: 1. společenský systém založený na principu podřízení menšiny většině a zároveň na uznání rovnosti, svobod a politických práv občanů; součástí moderní demokracie jsou svoboda projevu, vyznání, spolčování, princip suverenity lidu (moc vychází z vůle lidu), přičemž tvorba vůle lidu se uskutečňuje všeobecnými volbami. Demokracie není jen označením politického systému, nýbrž je spjata s hodnotami (svoboda, rovnost) a se způsoby jednání (tolerance, ochota ke kompromisům); 2. původně starořecké označení politických zřízení městských států, zejména Athén, v 6. až 4. století př. n. l. Vznik demokracie je spjat s rozvíjením řecké civilizace a s osobností politika a státníka Kleisthena (2. polovina 6. století až 5. století př. n. l). Řekové dokázali ocenit materiální vyspělost svých předoasijských sousedů a zároveň si v konfrontaci s nimi uvědomovali svou odlišnost, svobodu a nezávislost. V Řecku se nikdy neuplatnily despotické vlády orientálního typu. Dalším athénským státníkem, který se zasloužil o rozšíření demokratických ideálů v praxi, byl v 5. století př. n. l. Periklés. Otevřenost vůči všemu novému charakterizovala i projevy řeckého ducha. Oblast náboženství a myšlení nespoutával východní fatalismus. Řecká zvídavost, vynalézavost a schopnost překonávat překážky, jak ji charakterizuje odysseovský archetyp, se odrazila v racionálním vztahu k realitě okolního světa a ve snaze vytvořit ucelený systém poznání, jaký od 6. století př. n. l. začala vytvářet řecká filozofie. Všechny tyto aspekty lze považovat za příznivé faktory pro rozvoj individuálního, občanského myšlení, jež motivovalo počátky a rozvoj demokracie v klasickém Řecku. V 18. století francouzský filozof Charles Montesquieu (1689–1755) formuloval teoretické zásady univerzálního režimu, za jehož základní princip považoval oddělení legislativy, judikatury a exekutivy. Tento systém vešel v roce 1787 do Ústavy Spojených států, ovlivnil francouzskou revoluční ústavu z roku 1791, dnes je uznávanou zásadou demokratických států.# **Kim Čong-un** (8. 1. 1983 nebo 1984), severokorejský politik a státník; od 29. 12. 2011 Nejvyšší vůdce Korejské lidově demokratické republiky, třetí v diktátorské generaci (děd Kim Ir-sen [1912–1994] a otec Kim Čong-il [1941 nebo 1942–2011]).# **lidová demokracie**, označení státního zřízení, v němž má vedoucí úlohu komunistická strana (případně strany jí podřízené); poprvé uvedena sovětským ideologem Andrejem Alexandrovičem Ždanovem (1896–1948) při zakládání Informbyra (1947) jako nové formy diktatury proletariátu; k ustavení „lidových demokracií“ došlo ve státech střední a jihovýchodní Evropy, které se dostaly po druhé světové válce do vlivu Sovětského svazu – rozhodující obrat nastal v letech 1947–1948 (lidové demokracie se začaly přizpůsobovat sovětskému vzoru – moc převzali komunisté). V Československé republice tento proces vyvrcholil únorovými událostmi 1948, stalinismem a politickými procesy. Evropské lidové demokracie byly pevně začleněny do sovětského bloku a řídily se stejnými pravidly: monopol komunistických stran, likvidace demokracie a svobody, militarizace života, zestátňování, centralizace ekonomiky, kolektivizace zemědělství apod. Takový režim dodnes existuje například v Korejské lidově demokratické republice.