Zápolím s lehkou formou rýmy,# v otupělosti# obtížněji tvořím rýmy.# $ # Napadají mě jen infantilní diafóry,# anaklaze a apokryfy# jak vystřižené z řecké diafory…# $ # Však ze sedmdesátiletého starce# měním se náhle# v adolescentního usmrkance…# $ # Na stěnách Ústavu antropologie# čmalikuji# graffiti, tajuplné féerie.# $ # Píše o mně Karel Čapek i Ilja Hurník,# kdyby mě rýma skolila,# budu mít skvělý literární pomník:# $ # „Vždyť je to spoušť,“ vyhrkl prudce děda Janeček. „Tuhle koukám, jeden takový usmrkanec čmalikuje hlinkou na stěnu podobu bizona. Já mu dal pohlavek, ale syn říká: Jen ho nechte, vždyť ten bizon je jako živý! – No to už přestává všecko! Copak se kdy dělaly takové zbytečnosti? Nemáš-li co na práci, kluku, tak otesávej nějaký pazourek, ale nemaluj bizony na stěnu!“# Paní Janečková sevřela přísně rty: „Kdyby jen bizoni,“ utrousila po chvilce.# „Co teda?“ ptal se děda.# „Ale nic,“ bránila se paní Janečková, „mně je hanba to říct – Tak abys věděl,“ rozhodla se náhle, „dnes ráno jsem našla… v jeskyni… kus mamutího klu. Byl vyřezaný… jako nahatá ženská. Prsy a všecko, víš?“# „Ale jdi,“ užasl staroch. „A kdo to vyřezal?“ (Čapek, Karel: //Kniha apokryfů//. Praha: Československý spisovatel, 1983, s. 24).# $ # Certum est mihi ante tenebras# persequi tenebras…# $ # Vysvětlivky# **apokryfy** (z řečtiny: //apokryfos//, „skrytý, utajený“; v jazyce církve: „podvržený, neautentický“), 1. spisy podobné biblickým, které byly později vyřazeny z kánonu //bible// jako neautentické. Starozákonní apokryfy vznikaly ve stoletích kolem přelomu letopočtu; část z nich, nepřijatá do palestinského kánonu, byla pojata do //Septuaginty// a posléze i do //Vulgaty//. Od tridentského koncilu chápe římskokatolická církev tyto knihy za rovněž inspirované Bohem, a proto pro církev závazné; považuje je za knihy deuterokanonické, které nejsou chápány jako apokryfy, nejsou však ani postaveny přímo na roveň spisům kanonickým. Pravoslaví považuje tyto knihy za nekanonické, avšak ponechává je zařazeny mezi kanonickými podobně jako Septuaginta. Protestantské církve považují všechny apokryfy za pseudoepigrafy a nezařazují je do svých biblí. K novozákonním apokryfům patří //Tomášovo evangelium, Skutky Petrovy// aj. Apokryfy jako lidová četba byly přeloženy do národních jazyků a staly se pramenem literárních děl i překladů, legend a lidové poezie; 2. přeneseně veškeré nepravé, podvržené spisy, falza písemného charakteru (například //Rukopis královédvorský// a //Rukopis zelenohorský//); 3. literární dílo, v němž je známý příběh (mytický, biblický, historický aj.) pozměněn smyšlenkami nebo novým výkladem obsahu (v české literatuře například: Karel Čapek, //Apokryfy//, 1932, Ilja Hurník, //Proč pláče Metuzalém a jiné povídky//, 1996, Jaroslav Malina, //Anti-encyklopedie anti-antropologie//, 2013).# **diafora** (z řečtiny: //diaphorá//, „rozdíl“; též anakláze), řečnická nebo literární figura využívající opakování téhož výrazu k vyjádření protikladu mezi jeho běžným významem a zevšeobecněním některých jeho významových rysů. Například: //Certum est mihi ante tenebras persequi tenebras// (Plautus, //Pseudolus// [jedna z nejlepších Plautových komedií: mazaný otrok přelstí kuplíře]) – „Jsem rozhodnut odejít před příchodem temnoty (než se setmí) do temnoty (podsvětní, zemřít).# **féerie** (z francouzštiny: //féerie//, „kouzlo; pohádková výpravná hra“, výslovnost: fẹri), 1. pohádkový, kouzelný výjev nebo obraz; 2. hra s fantastickým dějem a pohádkovými postavami; 3. cirkusové představení s určitým dějem a překvapivými prvky.# **graffiti** (z řečtiny:// grafein//, „psát, kreslit, rýt“), druh výtvarného projevu prováděný zpravidla ve veřejném prostoru nanášením barev, škrábáním nebo leptáním; je znám od pravěku.# **usmrkanec** (též smrkáč), (hanlivě) chlapec, mládenec, mladý muž, který se chová jako malé dítě.