Skvěle napodobil řeckého sochaře Epigona,# když na útěku před věřiteli zabil manželku a pak i sebe,# nevděčný postmoderní svět ho však označil za pouhého epigona.# $ # Vysvětlivky# **epigon** (z řeckého //epígonos//, „později zrozený, potomek“), 1. (ve starověku) pokračovatel v díle předků; 2. (dnes) napodobitel významných tvůrců v umění a ve vědě.# **Epigonos z Pergamu** (2. polovina 3. století až počátek 2. století př. n. l.), řecký sochař a kovolitec. Podle údajů u Plinia Staršího jsou mu přisuzovány dvě vrcholná helénistická díla – plastiky poražených Galatů (Galů), zachované v římských kopiích //Umírající Gal// a //Gal zabíjející na útěku svou manželku i sebe//. V sousoší, kde manželská dvojice dává přednost dobrovolné smrti před zajetím, sochař vyjádřil patetický heroismus typický pro pergamské umění, představující vrcholný výraz helénistické výtvarné tvorby. Emocionální náboj je zde spojen s virtuózní plastickou formou, vybudovanou na kontrastu dynamického vzepětí mužova těla v okamžiku, kdy s pohledem upřeným na nepřítele proti sobě obrací meč, a uvolnění v postavě jeho již umírající a bezvládně se hroutící ženy. Přesvědčivost tomuto dílu, jehož kompozice se jeví téměř jako teatrální, dodává výraz mužova obličeje – bolest, uštvanost i zoufalé odhodlání a vzepření se nedůstojnému životu zajatce. Obě díla vznikla na objednávku králů Attala I. a Eumena II. jako votivní dary pro pergamskou akropoli a jejich kopie byly věnovány i do Athén.