Ahoj, hola,# hej hola!# Euangelion nenesu# pro stoupence Ad honorem Jesu.# $ # Ahoj pochází z anglického ahoy,# tak Ahoj!# $ # Příště možná lepší poselství zvěstuje# třeba Andělina Evropská unie.# $ # Vysvětlivky# **Ad honorem Jesu** (z latiny), K poctě Ježíše.# **ahoj** (anglicky: //ahoy//, výslovnost: ə’hoi), „nazdar, čau“, neformální pozdrav při setkání i loučení; u nás rozšířen trampingem, odtud přešel i do různých odvětví sportu i do obecného užívání; původně námořnický pozdrav, asi z anglického //a hoy//, „loďka, člun“ (anglické //hoy// však znamená i „hola, hej hola“). Výklad, že jde o pozdrav vytvořený ve formě zkratky z latinského úsloví //**A**////d ////**ho**////norem ////**J**////esu//, „K poctě Ježíše“, je patrně nesprávný.# **anděl** (z řečtiny: //aggellos//, „posel“, „zvěstovatel“), anděl, podle judaismu, křesťanství a islámu duchovní bytost stvořená Bohem; ochránce tvorů, zejména lidí na cestě k Bohu, posel mezi Bohem a lidmi. Podle tradice se dělí na devět kúrů (sborů): anděly, archanděly, počátky (knížata), panstva, mocnosti, síly, trůny, cheruby, serafy. Andělé mají svobodnou vůli, někteří se rozhodli definitivně pro zlo a stali se padlými anděly neboli démony. Ještě ve 4. století byl posel boží znázorňován jako vousatý muž v krátkém cestovním oděvu, teprve na přelomu 4. a 5. století se začíná formovat nový typ obrazu, v němž je anděl chápán jako bezpohlavní idealizovaná bytost formálně navazující na vzor pohanské bohyně vítězství Victorie. Dnes, v době komisařky pro rovnost pohlaví, může být andělem i žena, tedy anděla, například Angela Merkelová, případně i nezletilec, jenž se pak zove Engelchen.# **evangelium** (z řečtiny: //euangelion//, „dobrá zpráva“), 1. v helénistických říších se tak eufemisticky označovala zpráva o příjezdu panovníka, která zpravidla nevěstila „nic dobrého“ pro navštívené, minimálně šlo o nemalé náklady na pobyt panovníka a jeho dvora; 2. v křesťanství představuje evangelium zvěst o příchodu Ježíše Krista, jeho skutcích a smrti, která se stala zárukou vykoupení pro ty, jež v ni uvěří. Tato zvěst byla rovněž chápána eschatologicky jako předstupeň k změně světového řádu. Název pochází z 2. století, mezi evangelia se původně řadily i legendy o Ježíšově dětství, životě a zázracích. Katolickou církví byla za pravá uznána jen čtyři evangelia, odvolávající se ke čtyřem evangelistům, sv. Markovi, sv. Matoušovi, sv. Lukášovi a sv. Janovi (s atributy andělem, lvem, býkem a orlem, jež připomínají lidství, oběť, Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení Krista), která se stala součástí Nového zákona. Ze čtyř kanonických evangelií jsou první tři (Matoušovo, Markovo a Lukášovo) pro vzájemné shody označována jako synoptická a čtvrté, Janovo evangelium jako teologické. Za podvržená (apokryfní) se považují evangelia o Kristově dětství, jejichž charakter je blízký legendám. Nejstarší z nich je //Prótoevangelium Jakubovo, Arabské evangelium o dětství// (text se zachoval v arabské a syrské verzi), Latinské evangelium o dětství, //Pseudomatoušovo evangelium//, nedávno nalezené evangelium Jidášovo a spisy //O narození Panny Marie, o jejím životě// a //Legenda o Josefu stolaři//.