Měl fatálně enormní pohlavní pud,# leč ustavičně žehral na fado:# osudem byl mu dán taky enormní stud.# $ # Proti fadu vyzkoušel i intifádu,# a když zastrašování neuspělo,# rozpouštěl stesk ve sladkobolném fadu.# $ # Obeplul v dobré naději mys Dobré naděje,# jako jeho krajan Bartolomeu Dias před pěti sty lety,# pud však zůstal pudem a se studem se nic neděje.# $ # Měl už, nébich, takovej ejnredeniš,# že byl chvilkama napůl mešuge,# jak to plasticky vystihuje jazyk jidiš.# $ # Dál by se byl trápil se svým pudem,# nebýt popudu lékaře Sigmunda Freuda,# který zatočil s tím trapným studem.# $ # Zbaven studu dělal by národu ostudu, proto pláče,# neboť má novej ejnredeniš – sexuální fetiš.# A vytrvá, dokud struny portugalské kytary neztrhá,# dokud jeho píseň fado celý Lisabon nerozpláče.# $ # Vysvětlivky# **ejnredeniš** (jidiš; z německého //einreden//, „namluvit něco někomu“; příponou -iš v jazyce jidiš se sloveso mění na podstatné jméno), to, co nám někdo namluvil, o čem nás přesvědčil, klam, sebeklam, utkvělá představa. Lidové rčení říká, že „Ejnredeniš je horší než nemoc“.# **fado** (z portugalštiny: //fado// [výslovnost: fádu], „osud, úděl“), portugalský hudební styl; vznikl v 19. století v Lisabonu, je pokládán za hudební tradici celé země. Fado je syntézou mnoha vlivů, charakterizuje ho silné emocionální zabarvení a melancholický stesk, kombinovaný s fatalismem. Tématem písní //fado// s kytarovým doprovodem jsou katastrofy, neštěstí, bouřlivé vztahy, nešťastná láska, sociální nespravedlnost, těžká práce rybářů, námořníků, dělníků, světobolná touha po nenávratných dobách zašlé portugalské námořní slávy i po lepších časech.# **fetiš** (z portugalštiny: //feitiço// [fejtysu], „kouzlo, amulet“, případně //fetiche// [fetyše], „modla, fetiš“; přešlo do francouzštiny jako //fétiche//; souvisí s latinským //factitius//, „umělý, nepřirozený, kouzelný“), 1. předmět uctívaný pro domnělou nadpřirozenou, magickou moc. Termín zavedli Portugalci v průběhu kolonizace západní Afriky jako označení pro kameny, hole, sošky, stromy, nádoby aj., kterým domorodci vzdávali podobnou úctu a nakládali s nimi podobně jako oni sami s talismany a amulety. Souvisí s pojmem fetišismus, který zavedl francouzský filolog a spisovatel Charles de Brosses (1709–1777) při srovnávání západoafrických náboženství s náboženstvím starověkého Egypta (//Du culte des dieux fétiches, ou Parallèle de ľancienne religion de ľEgypte avec la religion actuelle de Nigritie// [Kult bohů v podobě fetišů neboli paralela staroegyptského náboženství se současným černošským náboženstvím], 1760). Fetišismus měl být počáteční fází evoluce náboženství, následován polyteismem a monoteismem. Evolucionističtí antropologové v 19. století tyto představy zamítli a začlenili fetišismus do konceptu animismu a totemismu. 2. Sigmund Freud (1856–1939) použil spojení „sexuální fetiš“ pro označení objektu sexuální touhy, kterým je při některých parafíliích (z řečtiny: //para//, „vedle, vedlejší, úchylný“ a //fília//, „láska, přátelství“) neživý předmět nebo část lidského těla; 3. tvůrci počítačových her používají termín fetiš pro označení zbraně nebo jiného předmětu s určitým duchem či nadáním, umožňujícím předmětu činit mimořádné úkony (například pistole s duchem jestřába vždy zasáhne nepřítele mezi oči).# **intifáda** (z arabského slovesa: //intafada//, „povstat, vyskočit“, //intifáda//, „povstání, nepokoj“), protestní povstání Palestinců (zejména mládeže) na územích okupovaných Izraelem; bezprostřední příčinou byl incident z 8. 12. 1987 (vozidlo izraelské armády vjelo do skupinky Palestinců, z nichž 4 zabilo a 7 zranilo), následovala série střetů v 50 městech na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Intifádu podporoval oficiální představitel Palestinců Jásir Abú Ammán Arafát (1929–2004), k odpovědnosti se hlásilo extremistické Hnutí islámského odporu „Hamas“. Rozlišujeme První intifádu (1987–1993), pro kterou bylo typické porušování pořádku, demonstrace, bojkoty, házení kamenů, a Druhou intifádu (od roku 2000), krvavější, s častými sebevražednými atentáty a raketovými útoky.# **nébich** (jidiš), patrně z českého výrazu nebohý, nebožák.