Dnes jsem se rozhodl, že celý den# na básni o falu budu pracovat jen.# Vždyť je to případ, skoro Fall,# který zajímá všechny lidi //et al//.# $ # Bůh plodnosti Priápos,# s přívlastkem trifallos,# mi snad nepolíbí šos# a vybere ten správný los.# $ # Pak s přispěním Vergilia, Tibulla a Ovidia# rozšířím sbírku //Priápských básní//// – ////Priapeia//.# $ # A už je tu jejich první upozornění,# které vůbec není k zahození:# „Vyvaruj se hesla falus v //Encyklopedii antropologie//,# to, věru, milý příteli, nepřináší ani špetku poezie!“# $ # Pravdu básníci díte:# $ # „(…) pyj, mužský kopulační orgán, který je připojen k trupu při dolním okraji symfýzy a volně visí před šourkem. V ochablém stavu je dlouhý asi (…)“# $ # Tím těžko někoho uchvátíte.# $ # Teď už vzlétá bílý Pegas,# snad dolétne až Parnas…# $ # Ptáš se, proč nehalí šat mou neslušnou tělesnou složku?# Ptej se, proč žádný bůh nehalí nijak svou zbraň!# Celého světa pán své blesky zjevně vždy třímá;# trojzubec mořský vládce ničím si nedává krýt.# $ # Neskrývá Mars svůj meč, jímž zjednává platnost své moci,# nikdy si Minerva oštěp neschová v teplý svůj klín.# Stydí se Apollón snad své zlaté nositi šípy?# Nosí snad Diana skrytě proslulý lovkyně toul?# Halívá Herkules nějak svůj kyj, jenž suky je poset?# Schovává pod tunikou Merkur svůj čarovný prut?# Kdopak kdy viděl Bakcha, jak zastírá svižný svůj thyrsos# šatem, kdo Amora viděl, že by svou pochodeň skryl?# Neviň tudíž ani mne, že zakryto nemám to místo.# Vždyť já bezbranný budu, budu-li zbraně té prost.# $ # Pegas při svém letu pozdravil křídly lingam,# Šivovu radlici všech indických dam.# Ten mu dal blahověstné znamení,# že zdatně pokračuje v kypření.# Jeho tvořivé transcendentní činy# prý brzy překonají počet obyvatel Číny.# $ # Pegas proto zamířil přes vrcholky Himálaje do Číny,# aby se pozeptal Žlutého císaře a Moudré konkubíny.# $ # //Žlutý císař://# Jak může velikost a tvrdost ovlivnit stupeň rozkoše u ženy?# //Moudrá konkubína://# Všechno je jen věcí pocitu a na velikosti a tvrdosti příliš nezáleží. Skutečná rozkoš přichází teprve při splynutí s Všehomírem. Muž a žena toho dosahují vzájemnou láskou a respektem jednoho k druhému. Dosahují splynutí prostřednictvím touhy a vzájemné vášně.# //Žlutý císař://# Ale co ty rozdíly?# //Moudrá konkubína://# I když je dlouhý a přitom jen polotuhý, přináší menší uspokojení než malý, ale tvrdý jako železo. A krátký, tvrdý jako železo přináší méně uspokojení, je-li používán nešetrně a hrubě, než týž používaný zkušeně a ohleduplně.# //Moudrá konkubína// (o Čtyřech podmínkách mužské připravenosti):# 1. Nefritový stonek se trochu probouzí, ale nedosahuje ještě plných rozměrů.# 2. Zvětšil se, ale ještě není tvrdý. Znamená to, že se ještě neprobudil duch //jang//.# 3. Již je tvrdý, ale není ještě horký a tepající. To je znamení, že //jang// potřebuje poslední kapku oduševnění.# 4. Když je horký a tvrdý a přehrada ještě zadržuje Životní esenci, pak jsou splněny všechny čtyři podmínky připravenosti.# //Moudrá konkubína// (o Šesti optimálních způsobech vnikání do ženského lůna):# 1. Přiblížit se k Nefritovému prahu a pak se vklínit pohybem, jako když je otevírána mušle, hledáme-li perlu.# 2. Vnikat do Zlatého údolí jemnými pohyby tam a sem, jako když se otevírá skála, aby se našel drahokam.# 3. Používat Mužský vrcholek jako paličku, která tluče do hmoždíře.# 4. Pohybovat Mužským vrcholkem pomalu a vytrvale jako při zušlechťování Pěti základních prvků.# 5. Používat Nefritovou lodyhu, jako by to byl pluh při podzimní orbě, obracející půdu napříč Kouzelným polem až k Dalekému údolí.# 6. Teprve když //jin// zdivočí, mohou se těla srážet jako kusy padajících skal, které o sebe bijí a pohřbívají jeden druhého.# $ # To je čínské „desatero“# a jelikož už je šero,# musíme nazpět do unie,# abychom nepřišli o prémie.# $ # Jsme zpátky v naší EUcivilizaci,# kde už není místa pro legraci;# jak v dávných časech Řecka a Říma,# mužnost a mužství odumírá.# $ # Je konec éry falokracie,# nahradila ji byrokracie.# $ # Jak se vám, Sigmunde Freude,# líbí ta dnešní Ode an die Freude?# $ # Vysvětlivky# **Fall** (v němčině i v brněnském hantecu [fal]), pád, spadnutí, malér apod.; například „zu Falle bringen (Mädchen) – svést, zkazit (děvče)“.# **falocentrismus** (z řečtiny: //fallos//, „falus“ a //kentron//, „střed“ [případně z latiny: //centrum//, „střed, středový bod; bodec, osten; jádro; ústředí“]), jednostranná orientace na maskulinní hodnoty a preferování mužské dominance.# **falokracie** (z řečtiny: //fallos//, „falus“ a //kratiá//, „vláda“), vláda mužů nad ženami.# **falus** (řecky: //fallos//, latinsky: //phallus, penis//), mužský pohlavní orgán, symbol plodnosti od pravěku ve většině kultur světa.# **Priápos**, původně maloasijské, v Řecku a v Římě zdomácnělé božstvo plodnosti. V řecké mytologii byl považován za syna Herma a Afrodíty. Byl patronem nejen pudové lásky, ale i ochráncem úrody, hlavně vinic a sadů, kam se také umísťovaly jeho sošky s červeně natřeným vztyčeným falem. Priápos měl přívlastek //trifallos// („s trojnásobně velkým falem“). Kolem změny letopočtu vznikla sbírka latinsky psaných žertovných a lascivních básní na jeho počest, takzvaná //Priapea//. Skládali je i slavní básníci. Priápos byl populárním božstvem, jeho kult se udržel až do doby křesťanské. Ze zachovaných zobrazení je nejznámější socha z Domu Vettiů v Pompejích.# **lingam** (ze sanskrtu: //lingam//, „znamení“), původně označení hole ke kypření půdy anebo radlice, později název pro mužský pohlavní úd, uctívaný zejména v šivaistické tradici jakožto znak božské plodivé síly. Šivův falický symbol má tvar válce, jenž je na vrcholu (či na obou koncích) zaoblený na znamení toho, že nespočívá ani nevzniká v čase či prostoru, nýbrž představuje výraz nekonečné, transcendentní tvořivé potence. V této podobě připomíná kosmické vejce, prapůvodní zlatý zárodek //(hiranjagarbha)//, z něhož povstal vezdejší jevový svět. Často bývá vsazen do kruhového podstavce, jenž je symbolickým znázorněním //jóni//, jeho ženského protějšku.# **Priápos**, původně maloasijské, v Řecku a v Římě zdomácnělé božstvo plodnosti. V řecké mytologii byl považován za syna Herma a Afrodíty. Byl patronem nejen pudové lásky, ale i ochráncem úrody, hlavně vinic a sadů, kam se také umísťovaly jeho sošky s červeně natřeným vztyčeným falem. Priápos měl přívlastek //trifallos// („s trojnásobně velkým falem“). Kolem změny letopočtu vznikla sbírka latinsky psaných žertovných a lascivních básní na jeho počest, takzvaná //Priapea//. Skládali je i slavní básníci. Priápos byl populárním božstvem, jeho kult se udržel až do doby křesťanské. Ze zachovaných zobrazení je nejznámější socha z Domu Vettiů v Pompejích.# **Žlutý císař** (čínsky: Chuang-ti, 2696–2598 př. n. l.), podle čínské tradice legendární vládce, symbol moudrosti, později vydáván za zakladatele taoismu, medicíny a tvůrce první ucelené učebnice sexuálního života. V rozhovoru císaře s Moudrou konkubínou zaznívají základní čínské termíny z oblasti sexuality a erotiky, které bývají zahaleny do metafor (Nefritový stonek = penis, Zlaté údolí = vagina apod.).