Florentský malíř Sandro Botticelli# nařčení z přílišné smyslnosti čelí.# Savonarola brojí proti hříšné marnivosti,# to včely do toskánského jara zabzučely.# $ # Vysvětlivky# **Botticelli**, Sandro (vlastním jménem Allesandro di Mariano Filipepi, 1. 3. 1445, Florencie, Itálie – 17. 5. 1510, Florencie, Itálie), italský malíř; jeden z nejvýznamnějších představitelů vrcholné florentské renesance. Zdůrazňoval kresbu, lyrickou idealizaci postav a obsah sdělení – například obrazy //Primavera// (kolem roku 1482), //Zrození Venuše// (1484–1486). Přestože Botticelliho Venuše je znázorněna nahá a za svou nahotu se očividně nestydí (tento dojem nestírá ani zahalující gesto), je Botticelliho obraz mnohem méně smyslný než Boschův v //Zahradě rozkoší//. Tam, kde se u Botticelliho vyskytují konkrétní erotické prvky, jsou úmyslně zjemněny a zidealizovány. Nepřekvapí proto, že personifikace pravdy v Botticelliho alegorickém znázornění //Apelléova nařčení// (1495) se ve své nahotě rovná Venuši. Botticelli tedy volil nahotu především jako předmět uměleckého vyjádření, který však zároveň povýšil k posvátnosti. Ačkoliv tedy Botticelli ve //Zrození Venuše// sahá ke klasickému tématu, rozhodně neužívá klasických forem. Jeho Venuše, která na mušli pluje vstříc pobřeží, má sice četné klasické předchůdce, avšak její tělo je v podstatě svévolným konstruktem, velmi osobní reinterpretací typu obvyklého v pozdním středověku. Vážné snahy o dosažení skutečně klasického malířského stylu vycházely v italském malířství až z Raffaelova, Leonardova a Michelangelova díla. V pozdním období Botticelli pod vlivem učení italského reformátora a fanatického kazatele Girolama Savonaroly (1452–1498) nahradil lyrický tón expresivitou. Botticelliho dílo mělo vliv na vytváření uměleckých koncepcí 19. století – preraffaelismu a secese.