I rohatý# je na mě krátký,# a nesahá mi ani po paty.# $ # Avšak moje životní družka# je velmi erudovaná fenoložka,# neobyčejně kreativní fenomenoložka,# a zejména fenomenální feromonoložka.# $ # I přes clonu deodorantů každou moji čertovinu ucítí na sto honů,# co mi pak zbývá, než „cestou do Canossy“ jako kajícník navracet se domů.# Situace nebude pro mě v budoucnu lepší, získává totiž většinu velkých grantů# na vyvíjení nových a ještě rafinovanějších generací deodorantů a antiperspirantů.# $ # Vysvětlivky# **cesta do Canossy**, pouť, kterou vykonal římský císař Jindřich IV. v lednu 1077. Pěšky jako kajícník putoval z jihoněmeckého Špýru přes Alpy do severoitalského hradu Canossa, aby zde u papeže Řehoře VII. vyprosil zrušení církevní klatby (před hradem v rouchu kajícníka naboso ve sněhu tři dny čekal, než jej papež přijal). Úsloví „cesta do Canossy“ se často používá i jako metafora pro ponižující prosbu o milost.# **fenologie** (z řečtiny: //phaino//, „vyjevit, ukázat, objevit se“ a //logos//, „nauka, věda“), nauka o životních projevech organismů v souvislosti se změnami vnějšího prostředí, klimatu, ročních období aj.# **fenomenologie** (z řečtiny: //fainomenón//, „to, co se ukazuje, jeví, vystupuje na světlo“ a //logos//, „věda, nauka“), věda o fenoménech; u Georga W. F. Hegela (1770–1831) ideální dějiny výchovy vědomí sebou samým od představ až po absolutní vědění, tj. vylíčení toho, jak se věda zjevuje; u Edmunda Husserla (1859–1938) a jeho školy metoda zkoumání uskutečňující návrat k „věcem samým“ a podávající jejich deskripci jakožto fenoménů.# **feromon** (z řečtiny: //feró//, „nesu, jsem nositelem“ a //onóma//, „jméno, identita“), 1. vnitrodruhové chemické komunikační látky živých organismů, kterými na sebe působí jedinci téhož druhu. Mají určitou biologickou funkci a vyvolávají neuroendokrinní a psychofyziologickou odpověď nebo navozují změny v chování. Termín feromon zavedli německý chemik Peter Karlson (1918–2001) a švýcarský entomolog Martin Lüscher (1917–1979) v roce 1959. Původně se týkal pouze hmyzu, později se rozšířil i na vyšší živočichy. Mozek savců je mnohem složitější než nervová soustava hmyzu a tedy i reakce na feromony je komplikovanější. Mezi základní funkce feromonů patří přilákat jedince opačného pohlaví, rozpoznat jedince stejného druhu, sociální skupiny, a také upozornit na sebe sama. Feromony se dělí do čtyř tříd: //signální, primerové, releaserové, modulátorové//. Toto členění je založeno na funkci feromonů, délce doby jejich působení a na tom, jakou orgánovou soustavu příjemce ovlivňují. //Signální feromony// mají krátkodobý účinek a způsobují například uvolnění neurotransmiterů, které mají přímý dopad na chování. Informace nesené signálními feromony mohou být až pozoruhodně rozdílné a složité, počínaje signály o pohlavní zralosti a konče informacemi o sociální hierarchii. Například steroidy obsažené v moči psovitých šelem informují o jejich postavení mezi ostatními jedinci. Látky vylučované na povrch těla mohou podávat informaci o hlavním histokompatibilním komplexu (MHC) jedince a tím i o jeho imunitních vlastnostech. Tato schopnost, kterou má i člověk, se uplatňuje při výběru partnera – přitahují se jedinci, jejichž potomci budou mít imunologicky nejvýhodnější (nejefektivnější) kombinaci MHC genů. //Primerové feromony// působí delší dobu, obvykle několik hodin až dnů. K účinkům primerových feromonů patří například změny v reprodukčním chování u hlodavců, jako je načasování pohlavní dospělosti, začátek estru, řízení pohlavních hormonů (u samců i samic) a délka ovariálního cyklu. K jejich nejznámějším účinkům patří tzv. efekt Bruceové (podle britské zooložky Hildy Margaret Bruceové [1903–1974]). U člověka se předpokládá, že vyvolávají změny chování aktivací hypothalamo-hypofyzární-gonadální osy a ovlivňují sekreci pohlavních hormonů se všemi příslušnými důsledky. //Releaserové feromony// začínají působit během několika sekund až minut po vystavení, vyvolávají stereotypní odpověď a mají krátkou dobu působení. Releaserové feromony jsou dobře známy u hmyzu, u savců máme zatím jen málo informací. Jako jeden z příkladů lze uvést androstenon ve slinách samce prasete, který u samic vyvolává chování, při němž se nastaví do polohy vhodné k páření. Jako jiný příklad lze uvést 2-methylbut-2-enal v sekretu mléčných bradavek králíků v období kojení, který vyvolává sací reflex u mláďat. //Modulátorové feromony// nemají okamžitý účinek na chování, jejich funkce je však složitější. K tomu, aby byly tyto feromony účinné, nestačí pouze, aby jedinec přišel do kontaktu s touto látkou, ale musí přispět také další vnější podněty. Tyto feromony u člověka ovlivňují psychický stav, například náladu nebo pozornost, a vyvolávají stereotypní behaviorální odpověď v závislosti na určitém prostředí nebo na dané situaci. Předpokládá se, že u člověka je takovou látkou androstadienon. Tato steroidní látka vyvolává odpovědi v mozkové kůře a dále psychofyziologické a psychologické reakce; 2. syntetická lákadla používaná proti škůdcům.# **feromonologie**, nauka o feromonech.