Post
iucundam iuventutem –#
Po
radostné mladosti#
aneb
rychlé jízdě autem…#
$

#
Post
molestam senectutem –#
Po
žalostném stáří#
aneb
říkáme si autem…#
$

#
Nos
habebit humus –#
Budeme
patřit zemi#
aneb
čeká nás funus…#
$

#
Vysvětlivky#
**autem**
(z latiny), „však, ale, avšak; pak“.#
**funus**
(z latiny: //funero, are, avi, atum//,
„pohřbívat; usmrtit“), pohřeb (expresivně).#
**Gaudeamus
igitur** (z latiny: doslova „Radujme
se tedy“; původní název //De
brevitate vitae//, „O krátkosti
života“), neoficiální studentská hymna; často užívaná při
akademických příležitostech. Původně šlo o eroticko-pijáckou
píseň, která oslavuje rozverné radosti studentského života a
mládí; přitom je ironicky zpívána na vážnou melodii. Původně
vznikla ve 13. století patrně v prostředí Boloňské
univerzity. Text je latinský s některými germanismy. Patří
do okruhu takzvané vagantské poezie (z latinského //vagari//,
„putovat, toulat se“), literární tvorby, jež vznikla
v kulturním prostředí evropských středověkých univerzit;
byla psána latinsky nebo směsí latiny a konkrétního
národního jazyka (takzvaná makaronská poezie) a udržela si
proto univerzální evropský ráz. Tematicky ji tvoří erotické
a pijácké písně, žebravé listy, ale i společensko-kritické
polemiky a dialogy. Konečnou verzi písně vytvořil až v roce
1781 německý teolog, spisovatel a publicista Christian Wilhelm
Kindleben (1748–1785). Existuje však celá řada textových verzí,
z deseti slok se běžně zpívají jen některé.