Vzdělanec, císařský rada Kryštof Harant, dobrých mravů garant,# ke stáru začal se najednou chovat jak nezvedený harant.# „Komu není rady, tomu, bohužel, není pomoci,“# usoudil Ferdinand II. z císařské moci.# Zadoufal: „Snad mu hlavu napraví# kat na místě popravy…“# $ # Vysvětlivky# **Ferdinand II. Habsburský** (9. 7. 1578, Štýrský Hradec, Rakousko – 15. 2. 1637, Vídeň, Rakousko), český král od roku 1617, uherský král od roku 1618, římskoněmecký císař od roku 1619. Bezdětným císařem Matyášem byl vybrán za budoucího císaře, s výhradami byl přijat českými stavy roku 1617 a v roce 1618 byl korunován českým králem. Pro vyhraněnou katolickou orientaci jej čeští stavové v době povstání v roce 1619 odmítli, sesadili z trůnu a zvolili králem Friedricha Falckého. Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 se Ferdinand II. opět ujal vlády v českých zemích, nechal popravit přední vůdce povstání a potrestal účastníky odboje rozsáhlými konfiskacemi.# **garant** (z francouzštiny: //garant// [garã], „ručitel, ručící“), kdo poskytuje garanci, záruku, ručitel.# **harant** (obecně obhrouble), nezvedené, nevychované dítě. Termín pravděpodobně nesouvisí se staročeským osobním jménem //Harant// z německého //Herrand//, bude spíš novější od //hárati//, „prudce, skokem jít či jet“; není však vyloučeno, že formou bylo k zmíněnému jménu přikloněno.# **Harant z Polžic a Bezdružic**, Kryštof (1564, Klenová – 21. 6. 1621, Praha), český šlechtic, diplomat, politik, voják, cestovatel, spisovatel, malíř a hudební skladatel. V letech 1593–1597 se účastnil války s osmanskou říší. V roce 1598 podnikl výpravu do Benátek, na Přední východ a do Egypta; popsal ji v cestopise //Putování aneb cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta// (s vlastními ilustracemi). Byl komorníkem císaře Rudolfa II. a dvorským radou císaře Matyáše. V roce 1618 konvertoval k protestantismu a přidal se ke vzbouřeným stavům. V roce 1619 byl jmenován komisařem vojenské hotovosti z boleslavského, kouřimského a hradeckého kraje, v červnu téhož roku se účastnil neúspěšného tažení na Vídeň. Po bitvě na Bílé hoře byl zatčen, odsouzen a popraven na Staroměstském náměstí v Praze.