český sochař; účastník projektu Kruh prstenu: Světové dějiny sexuality, erotiky a lásky od počátků do současnosti v reálném životě, krásné literatuře, výtvarném umění a dílech českých malířů a sochařů inspirovaných obsahem této knihy. V letech 1955–1956 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně, 1956–1959 na Sochařsko-kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší, 1963–1969 na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Vincenc Makovský, Karel Lidický), 1972 na Académie des Beaux Arts v Paříži. Člen Volného seskupení 12/15.$Záhy opustil tradiční formy sochařského projevu ve prospěch nových tendencí, zejména popartu a nové figurace, později se nezříkal ani podnětů čerpaných ze sféry akčního a konceptuálního umění. Pro realizaci svých tvůrčích záměrů volí netradiční a často i netrvanlivé materiály, což souvisí s jeho novým názorem na sochařské dílo (série //Plavkyň//). Jedním ze znaků tohoto pojetí je to, že nerespektuje statuárnost figury. Upřednostňuje hravost a grotesknost díla (například v postavách obřích //Trpaslíků//). Je autorem četných monumentálních realizací pro architekturu či veřejná prostranství. (Jiří Hlušička, Jaroslav Malina)