Editor a guru Nának žádal o grant# na vydání spisu //Ádigranth.//# //„Kompilace! Nehodná i žáčka!!“//# zamítl žádost mughalský garant.# $ # Vysvětlivky# **guru** (ze sanskrtu: //guru//, „vážený, ctihodný“), 1. náboženský učitel a duchovní vůdce; osobnost svými přívrženci uctívaná a uznávaná jako vůdce, učitel; 2. titul vůdce náboženské obce sikhů v období 16.–17. století v Indii (v paňdžábštině psáno jako //gurú//); 3. znalec, expert, tajemná autorita (často v ironickém smyslu).# **Nának** (15. 4. 1469, Rái Bhói kí Talvandí, dnešní Nankána Sáhib, Indie – 22. 9. 1539, Kartarpur, Pákistán), indický náboženský myslitel a mystik; zakladatel sikhismu a jeho první guru. Sikhismus spojuje prvky tradičního indického myšlení s abstraktním monoteismem inspirovaným islámem. Stoupenci sikhismu (asi 18 milionů příslušníků, z toho asi 16 milionů v Indii; stav v roce 1990) se považují za žáky, tj. sikhy, Nánaka a jeho devíti následníků, sikhských guruů. Kanonickým textem sikhismu je //Ádigranth//, sbírka hymnů, básní a výroků Nánaka, prvních guruů a některých dalších indických mystiků. Podle učení sikhismu lze osvobození //(////mókša////)// z věčného koloběhu existencí //(////sansára////)// dosáhnout spravedlivým jednáním a oddaností jedinému Bohu //(////bhakti////)//, který nemá přívlastků a kterého lze charakterizovat pouze užitím jeho jména. Jedině tento Bůh je skutečný; vše ostatní (včetně kast, různých náboženských komunit a rozdílů mezi nimi) je iluze //(////májá////)//. Původně pacifistické reformní hnutí začalo měnit svůj charakter během 17. století, kdy k němu konvertovalo mnoho příslušníků rolnických kast; důsledkem byly konflikty se státní mughalskou mocí a postupná militarizace hnutí. Tento proces završil poslední, desátý guru Góbind Singh (1675–1708) založením sikhského bratrstva, tzv. chálsy, jejíž příslušníci podstupovali zvláštní iniciační rituál a odlišovali se od ostatních i vnějšími znaky (nestříháním vlasů, nošením charakteristického turbanu a meče aj.). Po jeho smrti již nebyl volen žádný další guru; tím se stal samotný Ádigranth. Sikhské bratrstvo využilo mocenského vakua, jež nastalo v severní Indii v 18. století po rozpadu mughalské říše, a vedeno schopným vojevůdcem Raňdžítem Singhem (1780–1839) založilo v Paňdžábu vlastní stát; ten byl poražen ve dvou anglo-sikhských válkách (1845–1846 a 1848–1849) a připojen k Britské Indii. Po jejím rozdělení v roce 1947 emigrovalo asi 2,5 milionu sikhů z pákistánské části Paňdžábu do Indie, kde v současnosti tvoří většinu v indickém svazovém státě Paňdžáb. Růst sikhského extremismu, usilujícího o vytvoření nezávislého sikhského státu, vedl v 70. a 80. letech 20. století ke konfliktům s indickou vládou, které vyvrcholily v roce 1984, kdy indická armáda obsadila hlavní sikhskou svatyni – Zlatý chrám v Amritsaru. Odvetou za tuto akci bylo zavraždění ministerské předsedkyně Indíry Gándhíové (1917–1984). Extremismus a separatismus však nikdy nenalezl podporu většiny sikhské obce. Dnes jsou sikhové moderní dynamickou a ekonomicky prosperující komunitou, zaujímají významné postavení ve státní správě i v armádě Indické republiky.