„Homo homini lupus,“# dí v Komedii oslovské# antický dramatik Plautus.# $ # Co k tomu antropolog dodá?# $ # Homo sapiens podobá se vlku víc než člověku# už od pravěku a to přetrvává do dnešního věku.# $ # „Homo humus,# fama fumus.“# „Člověk toť hlína, sláva toť dým,“# ani zde nic nového nedovodím.# $ # „Homo finit, opera manent.“# Konečně mohu klasika poopravit:# „Zůstává nanejvýš jako ornament.“# $ # „Finis cinis!“# Nic nezmůže ani bohyně Isis.# To je nekonečný trend.# The end.# $ # Vysvětlivky# **člověk**, //Homo sapiens sapiens// (současný [recentní], respektive anatomicky moderní člověk), z hlediska biologické antropologie (přírodopisu člověka) je přirozeně zařazen v zoologickém systému jako živočich. „Recentní“ možno chápat jako současný – buď v užším slova smyslu jako populace lidí žijících v současnosti, tj. v současné době existující, dosud žijící živočišný druh, nynější, moderní, nový, – ale i v širším slova smyslu jako nedávný, patřící do geologické přítomnosti, tj. do holocénu, který začal před zhruba 10 000 lety.# **end** (z angličtiny), konec.# **finis cinis** (z latiny), konec popel.# **homo** (z latiny: //homo//, „člověk“), (bible, mytologie), člověk; hebrejští starozákonní proroci v Knize zrodu //(Genesis)//, vytvořené před více než dvěma tisíciletími, soudí, že prvním člověkem byl Adam (podle akkadských pramenů z klínopisných tabulek, na jejichž tradici bible navazuje, se první člověk jmenoval Adap). Kdesi na Zemi před šesti tisíci lety jeho tělo z hlíny či ze země vytvořil Bůh. Načež mu vdechl život. Nevíme, co tu znamená poněkud záhadná věta „muže a ženu stvořil jej“ – někdy se z toho usuzuje, že první člověk byl oboupohlavní bytost. Ale o několik vět dál už Bůh z jeho žebra učinil Evu (hebrejsky: //Chavvá//, „dávající život“) a všechno tak uvedl do pořádku. Tak vznikl první lidský pár. Díky božské velkorysosti mohl bezstarostně žít v ráji, avšak zhřešil, z ráje byl zapuzen a nastaly mu klopotné lidské starosti a strasti, ušetřen nezůstal ani vztah mezi oběma pohlavími. Podobně líčí stvoření prvních lidí a prvotní zlatý věk lidstva mýty a legendy i jiných kulturních areálů světa.# **Homo**, označení rodu z čeledi //Hominidae// (velcí lidoopi a lidé). Kromě druhu //Homo sapiens// jsou všechny druhy i poddruhy rodu //Homo// vymřelé.# **Homo homini lupus** (z latiny), Člověk člověku vlkem (Plautus, //Komedie oslovská//).# **Homo finit, opera manent** (z latiny), Člověk hyne, dílo zůstává.# **Homo humus, fama fumus** (z latiny), Ćlověk toť hlína, sláva toť dým.# **Isis** (řecky, egyptsky //Éset//) egyptská bohyně; nebeská vládkyně světa, dárkyně života a obilí, udržovatelka řádu ve světě i v rodině. Sestra a manželka Usirova (řecky: //Osíris//), matka Hórova; spolu s nimi tvoří božskou trojici uctívanou v celém Egyptě. Po zavraždění Usira bratrem Sutechem sebrala části jeho rozsekaného těla, sestavila je a znovu oživila. Věřící procházeli zasvěcovacími obřady, které jim měly zajistit po smrti druhý život. Kult byl doložen již z konce 4. tisíciletí př. n. l.; koncem 5. století př. n. l. pronikl do Řecka a za helénismu se rozšířil po celém antickém světě. Isis byla ztotožňována s Démétrou a Afrodítou.# **Plautus**, Titus Maccius (kolem 250 – kolem 184 př. n. l.), římský dramatik; jeden z nejvýznamnějších autorů komedií. Pod jeho jménem se dochovalo jedenadvacet komedií (//Amfitryon, Chlubný voják, Komedie o hrnci, Komedie oslovská, Lano, Pseudolus// a další), patřících k žánru tzv. palliáty (komedie z řeckého prostředí). Charakteristické pro Plauta je posilování komického prvku a vkládání zpívaných árií //(cantica)//. Vytvořil celou škálu komických typů přejatých novodobým evropským dramatem; jeho dílem se inspirovali Shakespeare, Molière, Holberg nebo Kleist.