Když se setká spermie s vajíčkem,# jejich soužití končí malým človíčkem.# Po celou dobu žití nás hormony v hrsti mají,# zejména puberťákům zmatek v těle nadělají.# $ # Bez následků nezůstanou ani změny pozdější,# hormony cvičí s ženami a ty jsou pak divější.# Často opouštějí manžely, děti, dělají trosky z rodin,# dostávají strach o chod svých biologických hodin.# $ # Na muže, když „druhá míza“ naléhavě hvízdá,# stanou se lovci, také opustí svá teplá hnízda.# Hledají mladá děvčátka s hladkou kůží,# jen vedle nich se cítí jako praví muži.# $ # „Muže vzruší tělo lesknoucí se jako fajáns –# ta se však může rychle změnit v karneol.# (…)# Nedělej to – vždyť je to hnusné! –# a ušetříš si neustálé trápení.# Ten, kdo odolá touze,# uspěje ve všem“# (Ptahhotep, 24. století př. n. l.).# $ # „Nedívej se na ni upřeně, když jde kolem,# a nesnaž se ji poznat důvěrně.# Je jako hluboká voda, jejíž proud nikdo nezná.# (…)# A tak chystá pasti:# je to ale těžký smrtelný hřích,# když s tímto přichází# a nedovede se ovládnout“# (Ani, egyptský chrámový písař, kolem roku 1300 př. n. l.).# $ # A tak to jde stále dokola už od pravěku u člověka –# učen, naučen, leč nepoučen.# Hormony si prostě dělají z lidí šprýmy, nic je neleká.# $ # Vysvětlivky# **Ptahhotep**, egyptský vezír za panovníka 5. dynastie Džedkarea Isesiho (24. století př. n. l.); jeho jméno znamená „(Bůh) Ptah je spokojen“. Autor nejstaršího dochovaného etického naučení o chování člověka. Naučení (egyptsky: //sbajet//) je staroegyptský literární útvar, který se rozvíjel nepřetržitě od Staré říše (3.–6. dynastie: 2700–2180 př. n. l.) po dobu tří tisíciletí. Naučení má podobu sbírky moudrých rad, které dává zestárlý otec svému synovi, když mu odevzdává svůj úřad a hodnost, aby v jeho díle pokračoval. Cílem naučení bylo připravit mladého člověka na životní cestu, po níž ho měl vést princip //maat//. Ptahhotep v něm udělil ve 37 kapitolách svému synovi rady o tom, jak se chovat v určitých situacích v oblasti společenského života a v některých záležitostech života soukromého a rodinného.# **řízení růstu člověka**, regulace zvětšování lidského těla v průběhu ontogeneze, zajišťující adekvátní růst těla a jednotlivých jeho částí v závislosti na podmínkách prostředí (množství stravy, zátěži a stresu). Řízení růstu v prenatálním a postnatálním období má svůj vývoj a jeho způsob se v průběhu ontogeneze mění. V období fetálním je růst těla řízen jak hormony samotného plodu, tak hormony placenty a matky. Žádný hlavní regulační hormon fetálního růstu však doposud identifikován nebyl, nejdůležitější růstový faktor v prenatálním období představují inzulinu podobné růstové faktory II (IGF-II) a I (IGF-I). Jsou produkovány v játrech a také lokálně v cílových tkáních a jejich produkce závisí na nutričních faktorech (hladina glukózy a inzulinu plodu). Jednotlivé tkáně mají dále své specifické růstové faktory (například epidermální růstový faktor, nervový růstový faktor aj.). Tyroxin, nezbytný pro vývoj mozku, je od časných fází embryogeneze transportován do těla zárodku a plodu placentou od matky. Ve druhém trimestru začíná pracovat přední lalok hypofýzy a produkovat růstový hormon (somatotropin), avšak jeho vliv, stejně tak jako vliv ostatních hypofyzárních hormonů, není na prenatální růst příliš velký. Od konce 7. týdne prenatálního vývoje začínají gonády mužského pohlaví produkovat testosteron, jehož přítomnost je nezbytná pro budoucí růst gonád. Koncem prenatálního vývoje hladiny gonádotropních hormonů výrazně klesají a tento pokles se udrží až do puberty. V postnatálním období (přibližně jeden rok) pokračuje růst těla způsobem obdobným růstu prenatálnímu, poté se dostává pod vliv růstového hormonu a faktoru IGF-I, a růst po celé další období až do dospělosti pak závisí na jejich působení. Růst těla do délky (výšky) závisí na funkci růstových chrupavek skeletu, zejména trubicovitých kostí končetin. Produkci růstového hormonu řídí hypotalamus (somatotropin stimulující hormon a somatostatin), jeho působení však ovlivňuje řada faktorů vnitřních i vnějších (neurotransmitery, ostatní hormony, hladina glukózy, spánek, teplota, stres aj.) a zpětnovazebná regulace růstovým hormonem a růstovým faktorem IGF-I. Produkci IGF-I kromě růstového hormonu ovlivňují nutriční a imunitní faktory. V období prepuberty se zvyšuje produkce androgenů z nadledviny, která se dává do souvislosti s drobným růstovým spurtem středního dětství u části dětí, jeho hlavní funkce však pravděpodobně spočívá v ovlivnění vývoje mozku. Pro růst člověka je typický pubertální růstový spurt, v jehož průběhu je podle odhadů růst asi z poloviny ovlivněný pohlavními hormony z gonád (testosteronu u chlapců a estrogenů u dívek) a z druhé poloviny růstovým hormonem. Pohlavní hormony mají jednak určitý vliv na produkci růstového hormonu a jednak ovlivňují růstové zóny přímo. Estrogeny mají v průběhu růstu efekt závislý na množství – jejich nižší hladiny stimulují růst a jsou podkladem pubertálního růstového spurtu, vyšší hladiny s postupem pohlavního dospívání vedou k urychlení osifikace růstových zón a k ukončení růstu. Pokud dojde k poruše tvorby estrogenů nebo receptorů pro estrogeny, růstové chrupavky se neuzavřou a růst pokračuje mírně i nadále. Celkově lze tedy říci, že zhruba do půl roku po narození není růst člověka závislý na růstovém hormonu a výraznou roli hrají nutriční faktory, působící prostřednictvím růstových faktorů IGF-I a II. Mechanismy řízení růstu v té době však nejsou dosud plně objasněny. V průběhu druhého roku po narození řízení růstu plně přechází pod kontrolu růstového hormonu a růstového faktoru IGF-I. V pubertě se pak přidává i působení pohlavních hormonů, které mají vliv na pubertální růstový spurt, z nich například estrogeny ovlivňují rovněž ukončení růstu těla.# **věkové kategorie**, novorozenecké období (0.–28. den), kojenecké období (1.–12. měsíc), batolecí období (1–3 roky), předškolní věk (4–6 let), školní období (7–15 let); (většinou je celý dětský věk shrnován do věkové kategorie //infans//), adolescence – věková kategorie //juvenis// (16–19 let), //adultus// (20–40 let), //maturus// (40–60 let), //senilis// (60–x).