Ivan Hrozný Edel, pracovitý, neoblomný, tvrdý k sobě jako Stein,# před nímž se sklání dokonce Girolamo Savonarola,# snaží se dál i ze zlosynů vybrousit blýskavý Edelstein.# $ # Také v záhrobí dlící První svrchovaný císař Čchinů# se s lítostí ohlíží za promarněnou příležitostí,# náramně se však těší z Edelových hrozných činů:# $ # „Nad jeho pojetím zákona a práva srdce zaplesá,# ,mravní zákon ve mně a nade mnou jen Nebesa‘.# $ # Mít namísto Li S’a nebo Čao Kaa takového skvělého spolupracovníka,# dodnes mohla mít Čína mě, //Š’ chuang-tiho//, jako jediného panovníka.# $ # Taoisté, konfuciánci, moisté a legisté – všichni byli vlastně pučisté!# Ivana na ně! Ten by jim vybrousil! Vysmejčil by to hnízdo nečisté!“# $ # Vysvětlivky# **Čao Kao **(zemřel roku 207 př. n. l.), eunuch a čchinský hodnostář, na sklonku čchinské dynastie nejmocnější politik, který užíval bezohledných intrik a justičních vražd, jež přispěly k pádu dynastie Čchin.# **edel** (z němčiny), 1. šlechetný, ušlechtilý; 2. urozený, šlechtický.# **Edelstein**, der (z němčiny), 1. drahokam, drahý kámen; 2. (obrazně) šperk, skvost, klenot.# **Ivan IV.** (známý též jako Ivan Hrozný, 1530–1584), moskevský velkokníže (od roku 1533) a první ruský car (od roku 1547); jeden z nejschopnějších, ale také nejkrutějších ruských panovníků, jeho zášť postihla skutečné i domnělé nepřátele a dokonce i nejbližší příbuzné.# **legismus** (z latiny: //lex, legis//, „zákon; ustanovení, smlouva, podmínka“; čínsky: //fa//, „zákon“, //fa-ťia//, „znalci zákona“), staročínské politicko-filozofické a státoprávní učení vzniklé v průběhu 4. století př. n. l. a zdůrazňující přesně definované a přísně uplatňované zákony jako základ uspořádání a řízení společnosti. Soustava trestů zahrnovala bičování, konfiskaci majetku, nucené práce a více než deset různých druhů trestů smrti. Provinilec mohl být připraven o život stětím, přeseknutím v půli těla, roztrháním těla mezi rozjetými vozy a jinými vcelku rychlými způsoby, ale také dlouhodobým mučením – pálením počínaje od hlavy, odtrháváním končetin, vylamováním žeber a uvařením v kotli. Mohl být dokonce usmrcen i pětinásobným trestem smrti, který sestával z vypáleného znamení na čele, uříznutí nosu, nohou a dalších ukrutností, načež byla smrt způsobena bičováním. Hlava nebo celé tělo popraveného byly pak vystaveny na městském tržišti, aby na obyvatele působily odstrašujícím dojmem. Obžalovaný přitom dostával těžký trest i za poměrně lehký přestupek. Vycházelo se totiž z filozofie předcházení zločinu a bylo požadováno, aby úřady byly obsazovány lidmi přísnými, až krutými.# **Li S’** (vévoda z Tchangu, asi 280–208 př. n. l.), čínský filozof, politik a státník legistické orientace; čchinský hodnostář, nejbližší spolupracovník Prvního svrchovaného císaře Čchinů, tvůrce politiky a státoprávního uspořádání čchinské říše v duchu legismu; postupně dvorní historik, předseda nejvyššího dvorního soudu, hlavní ministr.# **Nebesa** (čínsky: //Tchien//), pro obyvatele Číny, Koreje a dalších starověkých států na Dálném východě zosobnění všech pozemských i mimozemských sil a veškerého osudu světa, vesmíru i člověka, zdroj všezahrnující moci.# **První svrchovaný císař Čchinů** (čínsky: //Čchin Š’ chuang-ti//, 24. 11. 260 – 18. 7. 210 př. n. l.), rodovým jménem Jing, osobním jménem Čeng, tedy Jing Čeng. Ve státě Čchin vládl od roku 246 př. n. l. V letech 230–221 př. n. l. dobyl státy Chan, Čao, Wej, Čchu, Jen a Čchi a dokončil sjednocovací proces v Číně. V roce 221 př. n. l. se prohlásil císařem a přijal titul Čchin Š’-chuang-ti. Uskutečnil reformy směřující k vytvoření centralizovaného státu, vedl expanzivní války na severu a na jihu. Zahájil obrovské stavební projekty (Dlouhá zeď, císařské paláce, záhrobní sídlo Prvního svrchovaného císaře Čchinů). Státní ideologií byl legismus; konfucianismus zůstal ideologií staré šlechty poražených států. V letech 213–212 př. n. l. uskutečnil radikální opatření proti konfuciánské opozici (byla spálena konfuciánská literatura v soukromých sbírkách a popraveni někteří stoupenci konfucianismu). Despotická vláda vyvolala řadu povstání, jež vedla v roce 206 př. n. l. k pádu dynastie. V duchu taoismu usiloval o elixír, který by mu zajistil nesmrtelnost, případně dlouhověkost: „Jsem Prvním svrchovaným císařem Čchinů a vládcové následujících pokolení se budou označovat čísly druhý, třetí až do tisící a desetitisící generace a na věky se budou řídit touto zásadou.“# **Savonarola**, Girolamo (21. 9. 1452, Ferrara, Itálie – 23. 5. 1498, Florencie, Itálie), italský dominikánský mnich, kazatel, náboženský a politický reformátor. Ve svých jedenadvaceti letech přerušil studia lékařství a vstoupil do dominikánského řádu v přesvědčení, že zkaženost a hříšnost tehdejší Itálie si žádá rétorické a kazatelské úsilí ve jménu křesťanského Boha a za účelem spásy lidských duší. Po několika kazatelských misích v Bologni, Florencii a Brescii se v roce 1489 vrátil do Florencie, kde si svými kázáními v klášteře San Marco získal velikou oblibu, a to přesto, že v nich ostře napadal požitkářský, opulentní, a proto nemorální způsob života Florenťanů. Svoji kritiku mířil i do řad církve, čímž se dostal do konfliktu s papežem Alexandrem VI. (Rodrigem Borgiou). Politický aspekt jejich střetu spočíval v tom, že Savonarola spatřoval východisko z morální zkaženosti italské církve i společnosti v podpoře mocenských nároků francouzského krále Karla VIII. Spor nakonec skončil v květnu roku 1498 uvězněním Savonaroly a následnou veřejnou popravou. Z díla: //Triumphuc Crucis// (Triumf kříže, 1497), //Trattato circa il Reggimento di Firenze// (Pojednání o ústavě města Florencie, 1498).# **Stein**, der (z němčiny), 1. kámen; 2. náhrobek.