Řečtí bozi neměli nikdy hybris u smrtelníků rádi,# byli to pro ně nečistí míšenci – hybridi,# i když s pozemšťany byli celkem kamarádi.# $ # Tantalova pyšná zlovůle se odplaty dočkala,# i celý rod Átreovců pak pomsta čekala.# V tomto rodě byli zřejmě zvláštní gurmáni,# u Tantala i Átrea pokrmy z dětí byly k mání.# $ # Dnes se krutosti ve vysokých kruzích tak okatě nedějí,# ale že bychom neničili život dětí, je klamnou nadějí.# Třeba někteří kněží si se starými Řeky nezadají,# do dětských duší místo Boha traumata ukládají.# $ # Náboženství, ani lidé odlišné pleti se už nesnesou,# a politici? Ti žádnou odpovědnost přece nenesou!# I z našeho hradu do podhradí se pýcha nese,# hradní pán asi zkouší, co prostý lid ještě snese.# $ # Kdyby řečtí bohové byli na nebesích dnes,# mnohých politiků klan by jejich pomstu nes’.# Jak říká prastarých věků čirá moudrost,# kdo dostane moc, zhusta ztratí soudnost.# $ # Vysvětlivky# **hybrid** ([z řečtiny: //hybris//, „pýcha, zpupnost, svévole, nepřiměřenost, nesourodost“] a ze středověké latiny: //hybrida// nebo //hibrida//, „míšenec, míšenka“), míšenec: 1. v širokém slova smyslu rostlina nebo živočich vzniklý jako potomek rodičů s různými genotypy; všechna individua u biparentálních organismů jsou v tomto smyslu hybridi; 2. (systematická a evoluční biologie), v úzkém slova smyslu označení pro křížence mezi dvěma různými druhy, popřípadě poddruhy nebo jinými taxony nižšího ranku; 3. (genetika), heterozygot; monohybrid je jedinec heterozygotní v jednom alelovém páru, dihybrid je heterozygotní ve dvou alelových párech apod. Také označení pro potomka z křížení geneticky odlišných rodičů (míšenec, kříženec).# **hybris** (z řečtiny), původně v attickém právu označení zpupného použití fyzického násilí. Pak se termín užíval v oblasti etické a náboženské pro jednání, kterým se člověk dopouštěl svévolně, ale mnohdy i neúmyslně porušení odvěkého světového řádu. Bohové, kteří bděli nad zachováním jeho rovnováhy, stíhali pro tuto zpupnost a překračování daných lidských možností nejen viníka, nýbrž i celý jeho rod těžkými tresty. Příklady takového jednání jsou zachyceny v řeckých tragédiích dramatiků Aischyla a Sofokla a v díle historika Hérodota, který tak odůvodňoval i pád mocné perské říše nebo osudy jednotlivců. Stejným prohřeškem bylo i přílišné štěstí, jemuž bozi též nepřáli. Hérodotos v tom spatřoval závist bohů (řecky: //fthonos theón//) a také pro to shledal řadu příkladů.# **Tantalos**, podle řecké mytologie syn Diův, král lýdského města Sipylu. Byl u Dia v oblibě, takže se účastnil hostin bohů na Olympu. Za božskou přízeň se však špatně odvděčil: na hostinách kradl ambrosii pro sebe a své pozemské kumpány. Posléze tak zpychl, že chtěl dokonce vyzkoušet vševědoucnost bohů; proto jim předložil k jídlu syna Pelopa, kterého sám zabil. Bohové vrátili Pelopovi život a Tantala potrestali ztrátou království a krutým trestem v podsvětí (tzv. Tantalova muka). Stojí ve vodě, ale když se chce napít, voda ustoupí. Nad ním se sklánějí větve s ovocem, ale když si chce utrhnout, větve se vzdálí. Nad hlavou mu spočívá mohutný balvan z hory Sipylu a Tantalos se stále chvěje hrůzou, že ho kámen rozdrtí.