Mám či nemám,# přestoupit na islám?# Poradil mi skrytý imám.# $ # Chceš-li čtyři ženy mít,# sportování odstranit,# alkoholu se stranit,# mozek si vymýt,# zatratit big beat,# jinověrce zabít,# přestup k nám,# Tvůj (I)imám.# $ # Vysvětlivky# **I** [ai] (z angličtiny), já.# **imám** (z arabštiny: //imám//), předák; v předislámské Arábii vůdce karavany, v islámské náboženské praxi představený mešity, který řídí modlitby. V některých muslimských státech titul vládce, u ší’itů duchovní vůdce společenství, což je hodnost patřící pouze potomkům chalífy Alího ibn Abí Tálib, jehož žena byla Muhammadova dcera Fátima. Podle tzv. imámovské ší’y se dvanáctý imám v roce 875 skryl a vládne světu jako skrytý imám.# **islám** (z arabštiny: //islám//, „oddání se do vůle Boží“), monoteistické náboženství vzniklé počátkem 7. století v západní Arábii na základě učení proroka Muhammada (ale i učení proroků, kteří byli před ním) a obsažené v //koránu// (je doplněn //hadíthem// a //sunnou//). Podle islámské věrouky je islám posledním z velkých světových monoteistických náboženství. Dnes je muslimů, tj. vyznavačů islámu, více než 1 miliarda (zejména v Africe, Asii a Evropě, ale také v Americe), z toho asi 800 milionů jsou sunnité a zbytek ší’ité a ostatní menší skupiny. Islám je státním náboženstvím ve většině arabských zemí a také například v Afghánistánu, Indonésii, Pákistánu a Turecku. Islám však není pouhé náboženství, je to společenský kodex, soubor morálních a společenských norem. Svatým písmem muslimů je //korán//, soubor Muhammadových zjevení. Muhammad, jenž navázal na židovství, východní sektářské křesťanství a staroarabské prvky, hlásal, že Bůh postupně prostřednictvím proroků zjevoval lidem svou vůli, ale ti poselství odmítali nebo porušili. Proto si Bůh vyvolil Muhammada jako svého posledního proroka („pečeť proroků“) a seslal mu //korán//. Islám se rychle šířil, nejprve „ohněm a mečem“, později také obchodem a kulturní difuzí (do subsaharské Afriky a jihovýchodní Asie). Přispívala k tomu i jasně formulovaná věrouka a přehlednost právně etických předpisů. Právní systém upravuje vztahy člověka k Bohu i vzájemné mezilidské vztahy; muslim je povinen dodržovat pět zásad, tzv. pět sloupů islámu //(arkán ad-dín)//, jsou stanoveny zákazy (lichva, vepřové maso, alkoholické nápoje), je povolena polygamie (nejvýše čtyři manželky) a určena povinnost – účast na džihádu. Islámská teologie a právní systém byly propracovány zvláště v 8.–12. století. Od 10. století se šířily také mystické směry (súfismus) jako duchovní protipól k rigidním a formálním příkazům šarí’i. Islám nezná protiklad duchovního a světského, ani instituci církve. Vztah náboženství a státu jako jediného rámce pro společenství věřících působí někdy napětí. Politické spory o vedení obce vyvolaly již v 7. století schizma (islámský rozkol): od sunnitské většiny se oddělily teokratická cháridža a legitimistická ší’a. Po uvolnění centrální vazby (rozkladu osmanské říše) se islám stal integrující ideologií arabského nacionalismu, panarabismu a národně osvobozeneckého hnutí řady národů Afriky a Asie (mnohde vede až k restauraci středověkých feudálních právních a morálních hodnot – islámský fundamentalismus). Islám přesahuje meze pojmu náboženství, zahrnuje také společenské instituce a kulturní vzory. Jednotu islámu udržují společná víra, korán, šarí’a a množství kulturních prvků; dnes také mezinárodní politická Organizace islámské konference. Do českých zemí přicházeli první muslimové (bosenští) před první světovou válkou, od poloviny 30. let 20. století se začali sdružovat podle náboženské příslušnosti, v roce 1934 byla založena Muslimská náboženská obec pro Československo, v letech 1937–1945 vydávala časopis //Hlas muslimské náboženské obce//, znovu vychází od roku 1991 (spolu se znovuustavením obce).