Vážení,# mám# soužení!# $ # Alláh mi dal čtyři ženy k oženění,# kde však vezmu čtyři obvěnění!?# Hrozí mi vězení a věčné zatracení!# $ # Těšil jsem se na hurisky v ráji,# teď je ovšem všechno v háji!# $ # Takové mnohobásobné soužení teď mám,# z toho mě nevyseká ani ší’itský imám.# $ # A tak má byvší feminofilie# přerostla do islámofobie.# $ # Vysvětlivky# **Alláh** (z arabštiny), Bůh; spojení arabského určitého členu //al-// se semitským základem označujícím //él, eloah, iláh// apod., „božství“ zdůrazňuje, že jde o Boha monoteistického náboženství. Slovo Alláh užívají i arabští křesťané. V islámu se jím nazývá Stvořitel a Pán, který svou vůli zjevoval prostřednictvím proroků až po Muhammada. Má i 99 dalších, tzv. krásných jmen (například Milosrdný, Slitovný). Základním dogmatem islámu je Boží jedinost.# **feminofilie** (z latiny: //femina//, „žena“ a z řečtiny: //fília//, „láska, náklonnost, přátelství“), láska, obdiv k ženám.# **huriska** (z arabštiny: //húríja// [množné číslo: //húríját//], „rajská dívka“), 1. v muslimské eschatologii věčně mladé a krásné dívky, oblažující věřící v islámském ráji; 2. v muslimském prostředí milostnice.# **imám** (z arabštiny: //imám//), předák; v předislámské Arábii vůdce karavany, v islámské náboženské praxi představený mešity, který řídí modlitby. V některých muslimských státech titul vládce, u ší’itů duchovní vůdce společenství, což je hodnost patřící pouze potomkům chalífy Alího ibn Abí Tálib, jehož žena byla Muhammadova dcera Fátima. Podle tzv. imámovské ší’y se dvanáctý imám v roce 875 skryl a vládne světu jako skrytý imám.# **islámofobie** (z arabštiny: //islám//, „oddání se do vůle Boží“ a z řečtiny: //fobos//, „strach, úděs, hrůza“), strach z islámu, odpor k islámu.# **obvěnění (věno)** (starověký Přední východ), dar (//terchatu//, „obvěnění“), který před svatbou přinášel ženich otci své nevěsty. Byl menší než věno. Jeho výše zpravidla odpovídala kupní ceně otrokyně, ale například zákoník Chammurapiho předpokládá trojnásobek této ceny, tedy celou l minu stříbra. Odstoupil-li ženich od sňatku, neměl nárok na vrácení obvěnění, ale pokud od sňatku odstoupil nevěstin otec, musel obvěnění vrátit v dvojnásobné výši. Ženich také přinášel do domu své nevěsty zásnubní dary //(biblu)//. Podle Chammurapiho předpisů se skládaly hlavně z poživatin. Právní předpisy také hovoří o manželském daru //(nudunnu)//, který manžel poskytl své ženě formou písemné smlouvy. Tento dar měl především zajistit ženu pro případ manželovy smrti. Vstupovala-li žena po sňatku do domu svého manžela, přinášela si s sebou věno, které představovalo podíl z majetku jejího otce, protože ženy neměly dědické právo na otcovský majetek. Manžel však nesměl s věnem volně disponovat. Po smrti ženy dědily věno její synové, zemřela-li žena bezdětná, věno se vracelo do domu jejího otce. Při rozvodu věno zůstávalo ženě a vdova ho směla užít k svému materiálnímu zabezpečení.