Mám prima kámoše –# Hieronyma Bosche.# $ # Ilustroval //Antropologii nonsensu// – moje dílo,# a, považte, vzal si za to jenom kilo (sic!)!# $ # Do věci se vmísil druhý z mých druhů – Sebastian Brant# a na vydání knihy mi ze Štrasburku udělil velkolepý grant.# $ # A octnu-li se zcela na hraně, německy die Kante,# totiž, chci-li splakat nad svým dílem,# vím, že se mohu obrátit na tebe – Immanueli Kante.# $ # Vysvětlivky# **Bosch**, Hieronymus (vlastním jménem Jeroen van Aken, asi 1450, ’s-Hertogenbosch, Nizozemsko – srpen 1516, ’s-Hertogenbosch, Nizozemsko), nizozemský malíř, tvořící v období rané renesance. Bosch proslul hloubkou imaginace a bezbřehou, téměř surrealistickou, fantazií svých děl. Dichotomii rozumu a bláznovství Bosch zpracoval na plátně //Loď bláznů// (1490–1500 nebo 1510–1516), jehož lehkovážná posádka, jež řídí loď pouze velkou vařechou, pluje na vodě kolektivního nevědomí svého počínání. Okázalá hostina, jíž symbolizují pouze třešně na tácku a pečené kuře, uvázané na stožáru, existuje spíše v představách bláznivých stolovníků. Bosch se inspiroval loděmi bláznů, které tvořily reálný historický fenomén, sloužící k exkomunikaci bláznů a šílenců. Blázni tak odplouvali do cizího a neznámého světa na nejotevřenější ze všech cest. Satirickou básnickou skladbu //Das Narren Schyff// (1494), v níž je svět pojednán jako jeviště bláznovství, vytvořil německý spisovatel Sebastian Brant. Další podobu bláznovství Bosch rozvedl na obraze //Léčba bláznovství// (//Vyjmutí kamene šílenství//, 1475–1480), kde vyjímání kamene představuje šarlatánské řemeslo. Vyjímaný kámen je v obraze zaměněn za květinu (bahenní tulipán), která odkazuje na peníze a bláznův měšec probodnutý dýkou na skutečný význam chirurgova počínání – vymámení peněz z hlupáka. Bosch inspiroval výtvarné umělce, jimiž byli například nizozemský malíř Pieter Brueghel starší (kolem 1525–1569), španělský malíř a grafik Francisco de Goya y Lucientes (1746–1828) nebo belgický grafik a ilustrátor Félicien Rops (1833–1898). Bosch je označován za předchůdce surrealismu, který ovlivnil zejména španělského malíře a představitele surrealismu Salvadora Dalího (1904–1989). Až do současnosti jeho tvorba vybízí k tvůrčímu navázání a inspiraci v kontextu postmoderní situace a absurdity dnešního světa. Z antropologického hlediska lze tvorbu Hieronyma Bosche interpretovat jako unikátní kulturní konstrukci, která symbolicky zobrazuje střet hodnot, norem a idejí doznívající středověké kultury.# **Brant**, Sebastian (1457 nebo 1458, Štrasburk, Francie – 10. 5. 1521, Štrasburk, Francie), německý spisovatel; racionalista, moralista, katolík, právník přednášející na univerzitě v Basileji, poradce a štrasburský syndik, písař a zástupce města. Je autorem didaktických, moralistních, náboženských a právnických spisů, z nichž proslula zejména dobová satira //Das Narren Schyff// (1494, česky: //Loď bláznů//. Praha: Československý spisovatel, 1972). Vyrůstala ze středověké hrůzy z Posledního soudu, který nemine lidstvo zkažené Prvotním hříchem Adama a Evy. Brant stíhá posměchem hříšníky a roztodivné blázny všeho druhu, které umístil na loď plavící se do Narragonie (Země bláznů); kritikou stíhá také sexuální a erotické chování, kterou byl v evropské literatuře zahájen žánr takzvané bláznovské literatury 16. a 17. století. Například o záletnictví Brant soudí: „Je ještě ostudnější, když se mu oddává žena či muž pokročilého věku.“ Dílo reflektuje moudrost na pozadí bláznovství a poučení tváří v tvář nepostižitelnosti světa, paradoxnost a absurditu bytí v souborech příslovečných didaktických básní satirického a často i ironického rázu. Brantovou //Lodí bláznů// jako by končil středověk a v podivuhodném propletení se tu snoubí renesanční plnost s předzvěstí mnohem pozdější barokní melancholie a skepse.# **kilo** (z brněnského hantecu), sto korun.