Shakespeare, William, Henry,
Adriena#

a jiná cizí velká jména#

vyvolávají v naší
české malosti znovu a zas#

až posvátný obdiv a třas.#

$

#

Už bychom konečně měli
vytrhat ten starý pýr,#

vždyť třeba ten uctívaný
William Shakespeare,#

není nikdo jiný než pouhý
Vilém Kopitřas,#

tak proč se pořád kořit a
bezdůvodně třást!?#

$

#

Vysvětlivky#

**jméno** (antropologie,
sociologie aj.), označení bytosti nebo předmětu, případně
označení určitého souboru, celku či skupiny bytostí. Jméno
osobu identifikuje ve skupině a zároveň poukazuje na její
původ (místní, příbuzenský, etnický, …), případně ji
symbolicky spojuje s jinou nepříbuznou osobou (například
světcem), zvířetem, jednáním. Původní domněnka o souvislosti
jmen s náboženským charakterem „primitivních společností“
se nepotvrdila; označování osob a skupin jmény vychází
z neobyčejně složitých klasifikačních systémů.#

**Shakespeare**
[šejkspír], William (23. 4. 1564, Stratford-upon-Avon, Anglie –
23. 4. 1616, Stratford-upon-Avon, Anglie), anglický dramatik
a básník; jeden z nejvýznamnějších dramatiků všech
dob. Shakespeare, i když přejímá cizí látky – a to
bylo ve středověku i za renesance a baroka běžné –
je nejen originální, ale především zemitě konkrétní. „Hra
ve hře“, jakou nacházíme v //Hamletovi//,
není projevem postmoderního metatextu, ale patrně reprodukcí her,
které anglické herecké soubory předváděly na dánském korunním
hradě (Kronborgu) v Elsinoru (Helsingøru). Když se dnes
člověk prochází jeho nádvořími a rozlehlými sály, musí
potvrdit to, co se zde uvádí: Kronborg chtěl být imitací slavné
Rudolfovy Prahy té doby. Hamletovo „Být (žít) či nebýt
(nežít)“ není filozofickým traktátem na téma sebevraždy, ale
konkrétním výrazem přesvědčení, že v tomto světě
nemůže ušlechtilý člověk žít. Neuvádějí se zde žádné
metafyzické důvody, ale věci biologické (nemoci a smrtelnost
těla) a společenské (dominance zla, průtahy práva).