Jestliže jsi už vynikl, a máš prostředků dost,# dál už, synu, neváhej a založ domácnost.# Miluj svou ženu horoucně, jak se sluší!# Synu, to nechť je tvá stálá pevná ctnost.# $ # Ptahhotepovy rady staré tisíce let# nepřežily současný spotřební svět.# Může za to Dawkinsův sobecký gen,# nebo vězíme ve vlastní kulturní síti jen?# $ # Vysvětlivky # **Dawkins**, Clinton Richard (26. 3. 1941, Nairobi, Keňa), britský zoolog, etolog a evoluční biolog; jeden z představitelů ultradarwinismu a zakladatel memetiky. Proslul zejména jako spoluautor a popularizátor hypotézy sobeckého genu: základní evoluční jednotkou jsou geny, které, ač samy pasivní, vyvolávají složité reakce vedoucí až k vzniku složitých biologických systémů pro zachování a šíření genu, mezi které patří i člověk. Dawkins zastává názor, že biologickou evoluci je třeba studovat jako evoluci genů, protože těla představují nestálou genetickou jednotku. Geny považuje za jeden z typů replikátoru. Geny vytvářejí těla, která Dawkins obecně nazývá vehikly (z angličtiny: //vehicle//, „prostředek, vozidlo“) a ty slouží genům k přenosu jejich kopií do dalších generací. Geny, které tělům umožňují přežít a úspěšně se reprodukovat, tak zvyšují své šance přenést své kopie do další generace. Geny podle Dawkinse usilují právě a jen o maximalizaci svých kopií v další generaci, a proto označuje geny jako sobecké. V kontextu jeho úvah nelze slovo sobecký chápat ve významu, který je mu přikládán v běžné komunikaci, ale je nezbytné mu rozumět jako příměru, kterým se Dawkins pokusil přiblížit podstatu evoluce genů. Genům nelze připsat vědomé chování, stejně jako jim nelze přikládat vůli, protože „usilují“ o maximalizaci svých kopií. Mylná interpretace ideje sobeckého genu vedla k jeho kritice. Richard Dawkins jako ateista se domnívá, že ateismus je logickým důsledkem porozumění biologické evoluci, a že náboženství je neslučitelné s vědou. Dawkins je rovněž autorem řady čtenářsky úspěšných knih. Mezi nejvýznamnější patří //The Selfish Gene// (1976, česky: //Sobecký gen//, 1998), //The Extended Phenotype// (Rozšířený fenotyp, 1982), //The Blind Watchmaker// (1986, česky: //Slepý hodinář//. Praha: Paseka, 2002), //River out of Eden// (1995, česky: //Řeka z ráje//. Bratislava: Archa, 1996), //Climbing Mount Improbable// (Zdolání hory Nepravděpodobnosti, 1996) a //The God Delusion// (2006, česky: //Boží blud//. Praha: Academia, 2009).# **Ptahhotep** (jméno znamená „[Bůh] Ptah je spokojen“, 24. století př. n. l.), egyptský vezír za panovníka 5. dynastie Džedkarea Isesiho. Ptahhotep je autorem nejstaršího dochovaného etického naučení o chování člověka, jednoho z nejvýznamnějších literárních děl starého Egypta. Ptahhotep v něm udělil ve 37 kapitolách svému synovi rady o tom, jak se chovat v určitých situacích v oblasti společenského života a v některých záležitostech života soukromého a rodinného. Ptahhotepova kniha moudrých rad, která byla jistě hojně opisována a dobře známa, byla považována za určitý návod, jak se má člověk chovat a jednat, aby dosáhl postavení ve společnosti, aby byl úspěšný a oblíbený. Naučení (egyptsky //sbajet//), tento staroegyptský literární útvar, se rozvíjel nepřetržitě od Staré říše (3.–6. dynastie: 2700–2180 př. n. l.) po dobu tří tisíciletí.