Po řadě mě políbily všechny Múzy# $ # Kalliopé (epické básnictví)# Euterpé (lyrické básnictví)# Eráto (milostné básnictví)# Tháleia (komedie)# Melpomené (tragédie)# Terpsichoré (tanec)# Kleió (historie)# Úrania (astronomie)# Polyhymnia (hymnický a sborový zpěv)# $ # všech devět, a na obě líce!# Lze si přát od života více?# $ # Bohužel, jen u polibků zůstalo,# nic dalšího se nekonalo, neb se ukázalo,# že jsou dnes patronkami politického lesbismu,# což nemá daleko k marxismu-leninismu.# $ # Vysvětlivky# **lesba** (lesbičanka, lesbička), žena, kterou sexuálně přitahují ženy a která se sama ztotožňuje s touto identitou a sexuální orientací. V českém překladu se současně používají termíny „lesba“ a „lesbička“, jež fungují jako synonyma. Pojem „lesba“ je v současné době stále více rozšířen a preferován před pojmem „lesbička“, neboť pojem „lesbička“ v sobě obsahuje konotace zdrobněliny a asociace určité nevyzrálosti, hravosti a pomíjivosti. Ve vztahu k termínu gay je prostřednictvím těchto zlehčujících konotací lesbička symbolicky postavena do asymetrického vztahu neserióznosti a závislosti, který umocňuje genderové stereotypy rozšířené v naší společnosti, stereotypy, které také prostupují gay a lesbickým hnutím u nás. Termín byl odvozen z názvu řeckého ostrova Lesbu, kde koncem 7. a na počátku 6. století př. n. l. žila lyrická básnířka Sapfó, údajně homosexuálního, případně bisexuálního zaměření, opěvující v básních ženy; jako synonymum se užívá též termínu sapfismus, odvozeného ze jména Sapfy.# **lesbismus**, lesbická identita, která vyjadřuje nejen sexuální orientaci, ale celkový postoj k životu, sobě samé a ke společnosti. Lesbismus v sobě může, ale nemusí obsahovat prvky společenského a politického aktivismu.# **lesbismus politický**, politický názor a pozice, která se vyvinula jako odnož radikálního feminismu v šedesátých letech 20. století. Za politické lesby se považují ženy, které se jako lesby identifikují, i když nežijí v sexuálních vztazích se ženami. Poukazují tak jednak na heterosexistické praktiky uvnitř feministického hnutí a jednak na proměnlivost a nestálost vlastní identity a ženství, které nemusí být nutně odvozeny a definovány z binárního vztahu k mužům. Tyto ženy přijaly identitu „lesbické feministky“ jako logický krok v procesu osvobozování se z mužské dominance a považují jej za krok, který může učinit kterákoliv žena nezávisle na svém sexuálním cítění a chování. Nejznámější skupinou radikálního lesbického feminismu jsou //Radicalesbians//.# **Múzy**, dcery Dia a bohyně paměti Mnémosyné, bohyně umění. Homér znal jen jednu Múzu, později byly známy tři, čtyři až se jejich počet ustálil na tradičních devíti patronkách činností, které byly v Řecku ceněny jako umění: Kalliopé (epické básnictví), Euterpé (lyrické básnictví), Eráto (milostné básnictví), Tháleia (komedie), Melpomené (tragédie), Terpsichoré (tanec), Kleió (historie), Úrania (astronomie) a Polyhymnia (hymnický a sborový zpěv). V řeckém pojetí byla za umění považována činnost ducha; výtvarná umění, která předpokládala řemeslný fortel a fyzickou námahu, do této kategorie nepatřila a byla řazena mezi řemesla. Vrcholné doklady výtvarné tvorby také vznikly poměrně pozdě, kdy kategorie múzické činnosti byly již vymezeny. Přesto byli vynikající tvůrci považováni za umělce, jak svědčí příklad bájného Daidala, ale i ocenění, jehož se dostávalo například sochařům Feidiovi, Polykleitovi a jejich četným následníkům. Z výtvarných oborů bylo za umění nejvíce pokládáno malířství, a to právě proto, že nevyžadovalo tolik „přízemní“ fyzické práce. Za „dílo Múz“ //(opus musivum)// byla pokládána i mozaika, jedna z pozdějších uměleckých technik používaná od 4. století př. n. l.