Dostal jsem darem láhev z likérky Drak,# po pár panácích# nastal pocit, že mě přejel obří truck.# $ # Pak jsem na souši (sic!) dostal mořskou nemoc,# zřejmě tam na mě číhal mořský netvor Livjátan,# dopadl jsem jak Jonáš a tak volám o pomoc.# $ # Modlím se, ať je obsah lahve nezávadný,# jinak mě čeká slepecká hůl,# ať neobsahuje žádný methanol zrádný!# Proč jsem to pil – jsem já ale vůl…# $ # Snad mi pomůže Thomas Hobbes,# první skutečný liberál,# jinak se asi vznesu ještě dnes do nebes.# $ # Vysvětlivky# **drak** (z řečtiny přes latinu: //draco//, „drak, had, saň, ještěr“), mytická a pohádková obluda v podobě okřídleného ještěra; (přeneseně expresivně) „zlý, prudký člověk“, „stala se z ní dračice“, „rychlý jako drak“ apod. Lidé ve starověku však třídili a chápali živočichy zpravidla jinak než my dnes. Velký význam při tom hrála symbolika zvířat a jejich funkce v mytologii, případně vztah některého zvířecího druhu k určitému bohu či bohyni. Drak může být zosobněním chaosu a jeho ničivých sil, je příbuzný hada nebo s ním někdy splývá. Důležitou úlohu měl drak zvláště v náboženství Chetitů (nestvůra Illujanka). V Mezopotámii se vyznačovala snad dračí podobou bohyně Tiamat přemožená Mardukem. Ve //Starém zákoně// je drak krycím názvem pro nepřátele Izraele – Egypt či faraona (Iz 27,1; Ez 29,3). Drak je tu příbuzný s „velrybou“ (hebrejsky: //tannín//) či Livjátanem a někdy přímo záměnný s hadem (Ex 4,1–4; srov. Ex 7,9.12). Vždy je však symbolem záhuby. Dále je zřejmě plynulý přechod mezi drakem a ohnivým hadem (Iz 14,29) a některými démony, zpodobňovanými zvláště v Mezopotámii jako bytosti složené z různých zvířat (//mušchuššu//, „nestvůry“). Na Dálném východě existuje mnoho druhů draků, ale na rozdíl od jejich spíše negativního pojetí ve zmíněných kulturách a civilizacích, se vždy jedná o zvíře s pozitivním znamením a blahověstnou funkcí.# **Hobbes**, Thomas (5. 4. 1588, Malmesbury, Anglie – 4. 12. 1679, Derbyshire, Anglie), anglický filozof a teoretik práva a státu. Odmítl ideu o božském původu státu, zastával teorii společenské smlouvy, vycházející z koncepce přirozeného sklonu člověka k egoismu. Autor výroku „člověk člověku vlkem“, který měl popisovat podmínky v hypotetické situaci tzv. přirozeného stavu (tj. stavu, kdy neexistuje politická autorita a lidé jsou ve svém konání absolutně svobodní), byl logikou svého myšlení doveden až k představě suveréna (Leviatana), který má nad svými poddanými absolutní moc – a to proto, aby nemohlo dojít k návratu do stavu přirozeného, tedy válečného. Hobbesova motivace pro obhajobu panovnického absolutismu se obvykle hledá v dějinných okolnostech jeho doby (občanská válka v Anglii apod.). Ve specifické interpretaci amerického myslitele německého původu Lea Strausse (1899–1973) byl nicméně Hobbes paradoxně prvním skutečným liberálem, a to díky svému individualismu a důrazu na fundamentální rovnost všech lidí (každý může v přirozeném stavu zabít každého). Z díla: //The Elements of Law, Natural and Political// (Základy filozofie státu a společnosti, 1650), //Leviathan, or the Matter, Forme, and Power of a Commonwealth, Ecclesiasticall and Civil// (1651, česky: Leviathan neboli O podstatě, zřízení a moci státu církevního a občanského, 1941).# **Jonáš** (z hebrejštiny: „holubice“), starozákonní prorok, hlavní postava stejnojmenné biblické knihy. Jonáš neuposlechl Boha, jenž ho žádal, aby oznámil v asyrském hříšném městě Ninive blížící se Boží soud. Uprchl a chtěl se plavit do Taršíše; Bůh však vystavil loď zničující bouři. Námořníci poznali, že se to děje kvůli Jonášovi, a proto ho hodili do moře, kde ho spolkla velká ryba. Po třech dnech ho na Boží příkaz vyplivla zpět na souš. Jonáš pak uposlechl, vypravil se do Ninive, kde kázal, že město bude zničeno a nikdo nepřežije. Obyvatelé se začali kát a Bůh městu odpustil.# **Livjátan** (též Leviatan), mytický netvor v podobě mnohohlavého draka, přebývající v moři. Jeho pohyby vzbuzují mořské bouře a vlnobití. Jméno je patrně odvozeno ze západosemitského slovesa //lvh//, „vinout se“, tedy „svinutec, vinoucí se“. Jde o ztělesnění chaosu a jeho ničivých sil. Hospodin jej přemohl při stvoření (Ž 74,13n) a dokonale zničí na konci tohoto věku (Iz 27,1). Síly chaosu, představované Livjátanem, se jinde nazývají „Buřič, Násilník“ (hebrejsky: //rahab//, Iz 51,9; 2 89,11; Jb 9,13; 26,12), „Drak, Netvor“ (hebrejsky: //tannín//, Ž 74,13; 91,13; 148,7; Iz 51,9; Ex 7,9–12) či „Moře“ (hebrejsky: //jam//, Iz 51,10; Jb 26,12n), ovšem v zosobněné podobě, tedy jako kanaánský bůh, jsou dobře známy například z ugaritských textů. Livjátan je blízký babylonské nestvůře Tiamatě (ve //Starém zákoně// viz //tehom// v Gn 1,2; 2 33,7; 42,8; 104,6; Sir 42,18) a chetitské nestvůře Illujance, egyptskému obrovitému hadu Apopovi či řecké Hydře. Zápas s chaosem, ztělesněným drakem či hadem, se vyskytuje jak v bájesloví starokanaánském (ugaritském), tak v Mezopotámii (Labbu) i u Chetitů a Churritů. Vesměs jde o symbolický průmět báje o střetu se silami zhouby, ohrožujícími struktury potřebné k životu, a tím vlastně o boj se silami smrti.