Markéta Navarrská neustrnula v královské pýše# i arcisadistovi markýzi de Sadovi ustaraně píše:# $ # „Cher Monsieur, milý pane, libertine,# $ # můj i Váš ,libertinismus‘ na hony se mine,# všemohoucí Bůh Vám poklesky nepromine!# $ # Za to jak nasazujete na ženu [ženy],# skončíte jako parvenu [parvenü]!!!“# $ # Sadista kašlal na Markétčinu dobře míněnou radu,# od //Mistra a Markétky//// totiž věděl,//# že na onom světě stejně získá tvůrčí svobodu…# $ # Vysvětlivky# **libertini** (z latiny: //libertas//, svoboda, volnost; svobodomyslnost; svévole, nevázanost; svoboda občanská; přímost, upřímnost, smělost“), 1. (též spirituálové), členové evangelické sekty založené roku 1525 v Nizozemsku. Odtud se sekta rozšířila do Francie, kde našla sympatie a podporu u královny a spisovatelky Markéty Navarrské (1492–1549). Základem učení libertinů byl tzv. panteistický antinomismus, podle něhož povznesení ducha vedoucí k spojení s Bohem vede k plné volnosti jednání, v němž pro člověka není rozdílu mezi dobrem a zlem, ani hříchu, protože Bůh v takovém člověku sám vše koná; 2. volnomyšlenkáři; lidé volných názorů a mravů; 3. stoupeci libertinismu.# **libertinismus**, 1. volnost názorů a mravů; nevázanost; 2. náboženský směr namířený proti mravnímu a náboženskému despotismu švýcarského teologa a reformátora francouzského původu Jana Kalvína (1509–1564); 3. hnutí odmítající zaváděné náboženské a etické normy nebo usilující o odcírkevnění veřejného života (vynikli zejména francouzští „libertini“ v 18. století; například Donatien-Alphonse-Françoise markýz de Sade [1740–1814]). Morálku a sexuální chování francouzské libertinské společnosti mistrně zachytil zejména francouzský prozaik Pierre-Ambroise François Choderlos de Laclos v románu //Les liaisons dangereuses// (Nebezpečné známosti, 1782); 4. novátorské umělecké směry, zvláště v literatuře a ve výtvarném umění.# **Markéta Navarrská**, Marguerite d’Angoulême, de Navarre, de Valois (11. 4. 1492, Angoulême, Francie – 21. 12. 1549, Odos, Francie), královna navarrská, francouzská prozaička, dramatička a básnířka. Své jméno získala od druhého, o jedenáct let mladšího manžela, navarrského krále Henriho d’Albret. V tomto údobí již patřila k respektovaným, vzdělaným aristokratkám své doby – orientovala se v literatuře i umění, ovládala několik jazyků, zasahovala do kulturních i politických událostí své doby. Dostala se také do kontaktu s náboženským reformačním hnutím (na jejím dvoře našla útočiště řada osobností protestantské Evropy (včetně církevního reformátora a zakladatele přísného kalvinismu Jana Kalvína). Vytvořila značně rozsáhlé a členité literární dílo – psala intimní lyrické básně, duchovní poezii i básnické skladby, vážné hry i frašky, morality a epištoly. Její nejznámější prací se stal nedokončený cyklus krátkých prozaických příběhů, který vyšel až po autorčině smrti a který vzhledem ke svému počtu (72) dostal při druhém vydání název //L’Heptaméron// (1559, česky: //Heptameron//). Markéta Navarrská se inspirovala Boccacciovým //Dekameronem //(kolem poloviny 14. století), tematicky se zaměřila na stejný námětový okruh jako slavný italský renesanční tvůrce a svému dílu dala obdobný kompoziční rámec jako v  //Dekameronu//: její příběhy se zaměřují na lásku a manželství a vyprávějí je postupně (po sedm dní) muži a ženy, které v klášteře Notre-Dame de Sarrance svedla dohromady náhoda; tato malá společnost si na návrh paní Parlamente (literární historici tuto postavu ztotožňují s autorkou díla) vyprávěním krátí dobu čekání, než bude postaven most přes rozvodněnou říčku, která poutníkům brání vydat se na další cestu. V  //Heptameronu //– obdobně jako v  //Dekameronu – //nacházíme náměty přejaté z literatury i příběhy psané životem. Oč více však vystupují na povrch vnější spojitosti a souvislosti mezi oběma jmenovanými díly, o to menší je jejich vnitřní spřízněnost. Také v  //Heptameronu// lze objevit rozpustilé, „nemravné“ příběhy, celkové zaměření tohoto díla je však značně odlišné. Příběhy Markéty Navarrské se neodehrávají v hédonistické renesanci, ale v prostředí, které ovládla okázalá křesťanská víra ve všemohoucnost Boha.# **Mistr a Markétka**, český název románu //Master i Margarita//// ruského prozaika a dramatika //Michaila Afanasjeviče Bulgakova (1891–1940). Jde o autorovo klíčové dílo, které napsal v letech 1928–1940 (vydáno časopisecky až v letech 1966–1967). Vylíčil osud umělce a tvůrčí svobody, kterou nachází až v jiném světě; pod maskou satirického románu představil hlubinnou slovesnou strukturu, jejíž kořeny sahají až k starověké gnózi. Láska je pro Bulgakova především souznění duší a životní oběť.# **parvenu** (z francouzštiny: //parvenu//, „povýšenec, zbohatlík“, výslovnost: parvenü), povýšenec, pohrdavé označení zbohatlíka, který se neumí chovat, nevzdělance, zpravidla usilujícího dostat se do společnosti a na vyšší společenskou úroveň.# **sadismus** (termín odvozen ze jména francouzského spisovatele – markýz de Sade [1740–1814]), sexuální potěšení při způsobování bolesti jinému jedinci; v díle //Les 120 journées de Sodome ou ľécole du libertinage// (120 dnů Sodomy aneb Škola libertáže, 1785, knižně 1904) popsal de Sade kolem šesti set různých typů sexuálních zvráceností.