Britský spisovatel Roald Dahl# si zoufal, už nevěděl jak dál.# V Češkách se prostě nevyznal…# $ # Horoucně miloval Fialovu Majku,# jako důkaz velké lásky# postavil před jejím domem májku.# $ # Připomínala štíhlou gotickou fiálu,# podobala se vztyčenému Priápovu falu.# $ # Ani to na Majku nezabíralo# a Roaldovo srdce skomíralo…# $ # Najal si proto strýčka Oswalda,# světaznalého kecala-barda,# aby mu domluvil pod májkou# dostaveníčko s Fialů Majkou.# $ # Strýček to však popletl,# takže se jeho klient zapletl# ne se svou Majkou milovanou,# ale s Majkou fialovou zoologií zmapovanou.# $ # Vysvětlivky# **Dahl**, Roald (13. 9. 1916, Llandaff, Wales – 23. 11. 1990, Great Missenden, Buckinghamshire, Anglie), britský (norsko-velšský) spisovatel; jeden z nejoriginálnějších světových povídkářů druhé poloviny 20. století. Dokázal se však prosadit nejen jako tvůrce literatury pro dospělé, ale také jako autor literatury pro děti a mládež. Dahl není moralista, i když jeho základní námětovou oblastí se staly lidské nedostatky a chyby. Poklesky neodsuzuje, naopak je zaznamenává s jistou laskavou shovívavostí, ne-li přímo s pobavením. Má vytříbený smysl pro nápaditou, nečekanou pointu, grotesknost a anglický černý humor, což plně uplatnil i při zpracování témat z oblasti lidské sexuality a erotiky: povídkový soubor //Switch Bitch// (1974, česky: //Milostné rošády//, 1982), novela //My Uncle Oswald// (1979, česky: //Můj strýček Oswald//, 1991) aj. Novela //Můj strýček Oswald// je koncipována jako vyprávění strýčka Oswalda; nabízí uzavřený příběh: jeho „hrdinou“ je brouk puchýřník, jehož tělo obsahuje látku s pozoruhodnými afrodiziakálními účinky na mužskou potenci (kantharidin). Tato látka má podstatně silnější účinky než viagra. Jakmile ji muž pozře, způsobuje enormní zvýšení sexuální potřeby; muž – bez ohledu na věk a na to, v jakém se ocitá prostředí – ztrácí rozum, vůli i zábrany a násilím si vynucuje pohlavní akt s nejbližší ženou. Strýček získal větší množství této látky, vyrobí z ní prášky a ty úspěšně prodává v nejvyšších vrstvách společnosti. Využívá jí rovněž k tomu, aby získal sbírku spermatu nejslavnějších mužů 20. století, aristokratů, slavných vědců a umělců. Za tímto účelem si pronajme mladou půvabnou studentku biologie Yasmin. Jejím úkolem je smluvit si s vytypovanými muži schůzku, podstrčit jim afrodiziakum, skryté do čokoládového bonbonu a poté do prezervativu zachytit jejich sperma. Další Oswaldův spolupracovník, chemik Woresley, sperma rozdělí na menší dávky a ty zakonzervuje. Oswaldovým cílem je uspokojit bohaté dámy toužící zplodit dítě s géniem a zbohatnout z jejich peněz. Nejzajímavější částí novely jsou vyprávění Yasmin: ta některá svá setkání zvědavému Oswaldovi popisuje a ten je zaznamenává do svého deníku. Kniha se tak stává antologií sexuálního chování známých osobností; patří k nim mimo jiné španělský král Alfonso XIII., Albert Einstein, Sigmund Freud, Joseph Rudyard Kipling, Thomas Mann, Henri Matisse, Claude Monet, Pablo Picasso, Marcel Proust, Giacomo Puccini, Sergej Rachmaninov, Auguste Renoir, George Bernard Shaw, Igor Stravinskij nebo Herbert George Wells.# **falus** (falos, fallos) (řecky: //fallos//, latinsky: //phallus//), penis, mužský pohlavní orgán, symbol plodnosti od pravěku ve většině kultur světa.# **kantharidin**, cyklický anhydrid kyseliny cyklohexandikarbonové, vyskytující se v hemolymfě a přídatných pohlavních žlázách brouků z čeledi majkovitých //(Meloidae)// – puchýřníků //(Lytta)// a majek //(Meloe)//. Je velmi toxický (smrtelná dávka v čistém stavu činí pro člověka 0,03 g), poškozuje ledviny a nervový systém, při styku s kůží vyvolává prudkou dermatitidu s výraznými puchýři, způsobuje také otoky sliznic, v minulosti užíván také jako abortivum, avšak již od starověku je nejznámější použití majkovitých brouků pod jménem „španělské mušky“ jako afrodiziaka k vyvolání erekce. O majkovitých broucích v této souvislosti píší Aristotelés (384–322 př. n. l.) nebo Plinius starší (23–79) a v humorné nadsázce například anglický spisovatel Roald Dahl v novele //My Uncle Oswald// (1979). V pozdějších dobách z nich lékárníci vyráběli různé tinktury, sirupy, masti i bonbony //(Pastilles galantes, Pastilles à la Richelieu, Diabolini di Napoli)//. Kantharidin se využíval v travičství jako účinný jed buď přímo, nebo jím byli krmeni živočichové, kteří jed kumulovali v mase, které bylo následně podáno nic netušící oběti.# **Majka**, jedna z mnoha variant (dále například Madla, Madlenka, Mája, Majda, Maruše, Maruška, Mářa, Mařenka, Máša, Mášenka) ženského křestního jména Marie.# **májka** (též král, máj, máje atd.), zdobený strom obřadně vztyčovaný o Filipojakubské noci (Svatodušních svátcích, Letnicích, posvícení, pouti, Staročeských májích atd.). Konkrétní načasování i provedení bývá závislé na lokálních zvyklostech. Obvykle se setkáváme s velkou obecní májkou (vysoký strom s očištěným kmenem a zdobeným vrcholkem, na nějž může být zavěšen věnec, připevněna vlajka atd.) a menšími májkami stavěnými před domy svobodných dívek a na významných veřejných místech. Vztyčování májky je tradičně mužskou záležitostí, mnohdy svěřovanou svobodným mladíkům. Symbolika májek je tradičně vykládána jako označení ústředního místa konání slavnosti, ochrana před zlými silami (například před kroupami), projev úcty (oslava místního patrona, světce) či osobní náklonnosti (májka před domem vyvoleného děvčete). S májkou jako artefaktem odpuzujícím zlo se můžeme setkat i při jiných příležitostech (stavba nového domu, svatební výzdoba, některé obchůzkové rituály). Zvyk je stále dodržován a vyvíjí se v rozmanitých regionálních variantách.# **Majka fialová** //(////Meloe violaceus////)//, brouk z čeledi majkovitých //(Meloidae)//. Dospělá majka dosahuje velikosti 10–40 mm, přičemž samičky jsou větší než samečkové, neboť mají v sobě uložená vajíčka. Z vajíček, kterých naklade samička až několik tisíc, se vylíhnou larvy, které se přichytí na hostitelský hmyz, zpravidla na včelu. V nebezpečí, například při dotyku, vylučuje majka prudce jedovatý kantharidin.# **Priápos**, původně maloasijské, v Řecku a v Římě zdomácnělé božstvo plodnosti. V řecké mytologii byl považován za syna Herma a Afrodíty. Byl patronem nejen pudové lásky, ale i ochráncem úrody, hlavně vinic a sadů, kam se také umísťovaly jeho primitivní sošky s červeně natřeným vztyčeným falem. Priápos měl přívlastek trifallos („s trojnásobně velkým falem“). Kolem změny letopočtu vznikla sbírka latinsky psaných žertovných a lascivních básní na jeho počest, takzvaná //Priapea//. Priápos byl populárním božstvem, jeho kult se udržel až do doby křesťanské. Ze zachovaných zobrazení je nejznámější socha z Domu Vettiů v Pompejích.