Při poslechu Allegriho Miserere# přepadlo mě nelítostné miserere.# $ # Naléhavě vzývám všechny bohy včetně Dia:# $ # „Miserere mei, deus Zeus!# Immite ut nostri vellet miserescere pectus!“# $ # Sortem animi miseratus iniquam.# Ukázalo se, že nejen na zemi, ale i na nebi vládne jen klam –# pochopení se mně, hříšníku, nedostalo ani od prostopášného Dia.# Miserabilismus! Zbývá jediné: trojhranná břitká misericordia.# $ # Vysvětlivky# **Allegri**, Gregorio (1582, Řím, Itálie – 17. 2. 1652, Řím, Itálie), italský kněz, hudební skladatel a tenorista. Proslul zejména jako autor devítihlasého //Miserere//. Skladba je tradičně prováděna během Pašijového týdne v Sixtinské kapli. Původně nesměla být kopírována a rozšiřována. Zákaz prolomil Wolfgang Amadeus Mozart, který ji v roce 1770 v Sixtinské kapli vyslechl a později celou zpaměti zapsal.# **Immite ut nostri vellet miserescere pectus** (z latiny), Aby tvrdé (tvé) srdce mělo slitování se mnou.# **miserabilismus** (z latiny: //miserabilis//, „politováníhodný, žalostný“), názor, že všechno na světě je špatné, ubohé.# **miserere** (z latiny „slituj se [nad námi]), 1. prosba o omilostnění nás hříšníků; úvodní slova katolické zádušní mše; 2. (medicína) zvracení střevního obsahu při střevní neprůchodnosti. Život ohrožující stav, který vyžaduje okamžitý chirurgický zásah.# **Miserere mei, Deus** (z latiny: //misereor//, „smilovat se, slitovat se nad někým“), Smiluj se nade mnou, Bože – začátek textu 51. žalmu z knihy //Žalmy Starého zákona//.# **misericordia** (z latiny: //misericordia//, „milosrdentví, soucit, soustrast, lítost“), trojhranná úzká dýka k dobíjení protivníků (ranou z milosti); užívala se zejména ve 14. až 16. století.# **Sortem animi miseratus iniquam** (z latiny), Žele v duchu žalostného údělu.# **Zeus** (genitiv Dia, z indoevropského //diéios//, „jasné denní světlo“), nejvyšší řecký bůh, přemožitel Títánů a Gigantů. Uspořádal běh světa a nastolil řád //(kosmos)//. Zeus je otcem bohů i lidí. Zplodil potomky se svou ženou Hérou, sám (Athénu) i s četnými bohyněmi a pozemšťankami. Pokud naplnění jeho touhy vyvstaly překážky či případná odmítnutí, zdolával je vynalézavě: Európu oslnil a unesl jako sličný býk, s Lédou se spojil v podobě labutě, Danau „navštívil“ jako zlatý déšť, Alkménu získal v podobě jejího manžela Amfitryóna. Zeus měl i homosexuální, homoerotické, nebo dokonce pederastické sklony, jak dokládá například jeho vztah k mladému a sličnému Ganymédovi. Tato údajná promiskuita je odrazem spojování starých a nových bohů v průběhu rané fáze řeckého vývoje a složitého utváření geneaologie řeckého panteonu.