Od stvoření světa stále stejná žena je tu –# ať se jmenuje Eva, Šárka, Jitka, Mámítu nebo Mammítu,# Už před pěti tisíciletími věděli Akkadové, co vyznali se v právu,# že všechny ženy, i ta s kozí hlavou, ti nakonec s gustem nasadí psí hlavu.# $ # Vysvětlivky# **Akkadové**, semitsky hovořící obyvatelstvo usedlé především v severní Babylonii přibližně od 25. do 21. století př. n. l. Název povstal od pojmenování města Akkadu, jehož poloha není známa a jež měl založit ještě před ovládnutím celé jižní Mezopotámie muž, od něhož vzešla staroakkadská královská dynastie a který vstoupil do dějin pod jménem Sargon Akkadský (2334–2279 př. n. l.). Autoři sumerských literárních děl 25. století př. n. l., nalezených v Abú Salábíchu, nesli akkadská jména. Snad nejproslulejší žena raně dynastického Sumeru, královna Pu-abí pochovaná se všemi svými poklady v jednom ze šachtových hrobů „královského hřbitova“ v Uru, se rovněž nazývala akkadským jménem a nápis urského krále Meskiaganuny je nejspíše již akkadsky stylizován. Na konci 3. tisíciletí př. n. l. znamenal pojem „Akkad“ kraj v poříčí Eufratu a Tigridu od linie severně Nippuru až po Sippar poblíž dnešního Bagdádu. V raném 2. tisíciletí př. n. l. se tímto termínem počalo označovat všechno usedlé obyvatelstvo Babylonie, aby se tak odlišilo od nově příchozích Amorejců. V l. tisíciletí př. n. l. se pak pojmenování „Akkad“ stalo literárním synonymem pro Babylonii. Akkadové hovořili akkadštinou, semitským jazykem s dvěma regionálními dialekty: jižní babylonštinou a severní asyrštinou. Pro zápisy ve svém jazyce užívali klínového písma. Ve zvláštní úctě chovali zřejmě božstva ženská, jak ukazuje skutečnost, že bohyní hlavního chrámu města Akkadu jménem Eulmaš byla Ištar (Inanna).# **Mámítu** (akkadsky: „přísaha, kletba“), v akkadské mytologii bohyně představující personifikaci přísahy a trestu za její porušení. Mámítu byla pokládána za dceru boha Ana. V textu zvaném //Podsvětní vize// je Mámítu líčena jako bohyně s kozí hlavou.# **Mammítu** (jméno odvozeno od akkadského //mammú//, „led, mráz“), v akkadské mytologii bohyně podsvětí, manželka boha Nergala nebo boha Erry. Mammítu byla soudkyní v podsvětí a společně s dalšími bohy rozhodovala o posmrtném osudu lidí.# **nasazovat psí hlavu** (úsloví), podsouvat někomu negativní úmysly, zveličovat jeho chyby, svádět na něj vinu, očerňovat ho, podvádět, pomlouvat, hanět, říkat o něm jen to nejhorší apod.# **Šárka**, ženské křestní jméno; patrně slovanského původu. V české kulturní oblasti začalo působit jako symbol ženské krásy, lstivosti a proradnosti díky mytickému příběhu o dívčí válce: Šárka se po domluvě se svými družkami nechala připoutat ke stromu v místech, kudy měl projíždět Ctirad a jeho družina. Lživým vyprávěním a svým luzným zjevem oklamala Ctirada i jeho průvodce. Muži sestoupili z koní, odložili zbraně a jali se ve stínu stromu popíjet nabídnutou medovinu. Pro přivolané dívky nebylo obtížné pobít Ctiradovu družinu, jeho zajmout a krutě jej popravit na hradě Děvíně. Námět ztvárnila řada českých sochařů a malířů: Mikoláš Aleš, Quido Kocián, Josef Václav Myslbek, Olbram Zoubek aj.