Klimt, Burckhard, Zemlinsky, Mahler, Gropius, Werfel,# každý z nich podlehl kouzlu Almy a zadělali si na malér.# Srovnali by pro ni snad i Alpy, ona ale stála o jejich skalpy# jako všechny femme fatale – neplatí na ně ani klávesa Del.# $ # Vysvětlivky# **Alma** (z latiny: //almus//, „živný, živící, životodárný; blahodárný, laskavý; dobrotivý, úrodný“), ženské křestní jméno latinského původu; v češtině mu odpovídá Amálie. Vykládá se jako „živitelka, žehnající, plodná, požehnaná“ apod. Někdy bývá považováno za zkratku germánského jména Amalberga.# **femme fatale** [fam fa’tal] (z francouzštiny), osudová žena; přitažlivá žena schopná okouzlit muže a podmanit si je; už od starověku častý archetyp literatury a výtvarného umění.# **Mahler-Gropius-Werfel**, Alma (rozená Alma Schindler, 31. 8. 1879, Vídeň, Rakousko-Uhersko – 11. 12. 1964, New York, USA), rakouská spisovatelka, hudební skladatelka a organizátorka uměleckého života. Narodila se v rodině úspěšného malíře Emila Jakoba Schindlera a jeho ženy Anny von Bergen. Manželé Schindlerovi vedli bohatý společenský život a mezi jejich přátele patřily významné osobnosti vídeňské kultury; mezi nimi malíř Gustav Klimt, s nímž Alma prožila krátkou romanci. Mezi další ctitele krásné a oduševnělé Almy Schindlerové patřili ředitel Burgtheatru Max Burckhard nebo hudební skladatel Alexander von Zemlinsky. V roce 1901 se seznámila s hudebním skladatelem Gustavem Mahlerem, za nějž se o rok později provdala. Narodily se jim dvě dcery (Marie Anna [1902–1907] a Anna [1904–1988]) a žili spolu až do Mahlerovy smrti v roce 1911. Alma se musela vzdát své slibné kariéry hudební skladatelky, neboť Mahler z ní chtěl mít hospodyni, nikoli konkurenci (složila desítky písní a jednu klavírní sonátu; například //Sämtliche Lieder für mittlere Stimme und Klavier//). Ještě za Mahlerova života začal vášnivý poměr Almy s architektem Walterem Gropiem, za něhož se v roce 1915 provdala; o rok později se jim narodila dcera Manon (1916–1935). Avšak již v roce 1912 vzplanula Alma láskou k malíři Oskaru Kokoschkovi. Jejich bouřlivý vztah netrval dlouho a Alma se vrátila ke Gropiovi. Vztahům s Gropiem i s Kokoschkou byl definitivní konec, když poznala německého spisovatele Franze Werfela, jemuž porodila v roce 1918 syna Martina. Werfelovou manželkou se stala roku 1929. Po anexi Rakouska Třetí říší v roce 1938 uprchli s Werfelem nejprve do Francie a v roce 1940 do Spojených států amerických, kde v roce 1945 Alma ovdověla. Poté se přestěhovala do New Yorku, kde stála v čele umělecké elity až do své smrti. Publikovala několik memoárových knih: //Gustav Mahler: Erinnerungen und Briefe// (Gustav Mahler: Vzpomínky a dopisy, 1940), //Mein Leben// (Můj život, 1963) aj.# **malér** (z francouzštiny: //malheur// [malö:r], „neštěstí, nehoda“ ), nehoda, neštěstí, nepříjemnost.