Co si k ženám dovolil (prý humanista!!!) Erasmus,# byl čiročirý odpudivý morální marasmus!# Nejspíš psal 17. kapitolu //Chvály bláznivosti// v opici,# v dnešní době by si to netroufli ani notoričtí opilci:# $ # „(…) a jako opice, podle řeckého přísloví,# zůstane opicí, i kdyby ji oblékli do purpuru,# tak žena zůstane ženou, to jest bláznem,# ať drží před obličejem tu či onu masku.“# $ # Komisařka Evropské komise pro rovnost pohlaví# snad už tomu starému bláznovi hlavu napraví,# až ho, v klepetech, ze Švýcar do Haagu dopraví.# $ # Vysvětlivky# **Erasmus Rotterdamský** (zvaný též Desiderius Erasmus, vlastním jménem Gerhard Gerhards, 27. 10. 1465, 1466 nebo 1469, Rotterdam (Gouda?), Nizozemsko – 12. 7. 1536, Basilej, Švýcarsko), nizozemský filozof, filolog, spisovatel a augustiniánský mnich; představitel zaalpské renesance a vrcholného evropského humanismu; považován za předchůdce reformace. Byl ovlivněn myšlením hnutí Devotio moderna, které usilovalo o prohloubení zbožnosti a duchovního života na počátku 14. století a vycházelo z Nizozemí. Důkladné vzdělání a sebepoznání považoval za nejvýznamnější prostředek proti společenským nešvarům a mravní zkaženosti. Vypracoval humanitní ideál mravního zdokonalování jednotlivce prostřednictvím nepřetržitého vzdělávání člověka, na jehož konci stála představa o kosmopolitním, tolerantním a snášenlivém křesťanstvu. V tomto duchu vytvářel nové vědecké a pedagogické přístupy, které měly překonat strnulost a formalismus scholastického vzdělávání. Satirická kritika scholastiky je obsahem jeho nejznámějšího spisu //Encomium moriae// (1509 [nebo 1510], česky: //Chvála bláznivosti//. Praha: Odeon, 1966, předtím několikrát pod názvem //Chvála bláznovství//), ale například v pohledu na ženu zastával ve zmíněném spisu podobný názor jako moralisté a teologové pozdního středověku, kteří ženy příkře kárali jako bytosti rozumem neobdařené, //„příčinu zla“// („mali causa“) a //„strůjkyně hříchů“// („peccati auctor“) a odsuzovali //„ženskou moc“// („dominium mulierum“) jako opak božského řádu stvoření. Ve svých spisech Erasmus vyzýval k návratu k novozákonnímu křesťanství (//Enchiridion militis christiani// [Příručka křesťanského vojáka], 1503, //Ecclesiastes// [Kazatel], 1535 aj.). Vynikl rovněž jako překladatel a vydavatel základních teologických spisů včetně Nového zákona. Přes jisté myšlenkové shody s Martinem Lutherem (1483–1546) se s reformací rozešel, protože hájil odlišný názor na problém svobodné vůle. Erasmův vliv sahá hluboko do dalšího vývoje dějin evropské kultury.# **opice**, termín, který se původně používal pro „vyspělejší“ primáty, kteří chodili po čtyřech (v angličtině většinou odpovídá slovu //monkey//). V českém jazyce později výraz zobecněl a pro laickou veřejnost znamená primáta obecně (opice – velký primát, opička – malý primát, například některé jihoamerické opice nebo poloopice). V hovorovém jazyce pak má obecně žertovný nebo pejorativní význam i v souvislosti s lidskými bytostmi („chytrý jako opice“; „má opici“ [„je opilý“ – v dané chvíli, později se zpravidla dostaví „kocovina“] apod.). Pro opice je typické, že kromě čtyřnohého pohybu většinu z nich charakterizuje také dlouhý ocas. Použití slova opice pro jakéhokoliv primáta je však chybné. Správné je označovat termínem opice příslušníky skupiny ploskonosí //(Platyrrhini)// a úzkonosí //(Catarrhini)//, ale jen v množném čísle, například „ploskonosé opice“, „opice Nového světa“; žádný rod těchto primátů se česky nejmenuje opice, ale například malpa, vřešťan nebo kočkodan. Zcela nesprávné je pak aplikovat pojem opice na lidoopy //(////Hominoidea////)//, protože tato skupina primátů nemá ocas nikdy a je svým taxonomickým postavením odlišná od opic. Chyby mohou vznikat při překládání anglického výrazu //ape//. Používá se pro lidoopy //(great apes)//, ale už ne pro gibony, navíc magot, tedy zcela nepochybně opice, se anglicky jmenuje //Barbary ape//, protože nemá ocas. Termín //ape// je tedy nutno do češtiny přeložit podle toho, čeho se v daném případě týká, rozhodně ne ale slovem opice.