„Ach, Giacomo!“ dosud slyšet tisícerý hlas.# „Chci být s tebou zas a znova, zastav, prosím, čas!“# Zdalipak se božský milenec Casanova ctitelkám ozývá?# Štíhlý pěvec ocáskem kývá, je to třasořitka čili konipas.# $ # Vysvětlivky# **Casanova**, Giacomo Girolamo (2. 4. 1725, Benátky, Itálie – 4. 6. 1798, Duchcov), italský spisovatel, esejista, historik a diplomat. Casanova byl – uvěříme-li jeho //Pamětem// – jedním z největších dobrodruhů nové doby. Dosáhl značného vzdělání v řadě oborů – uplatnil se jako diplomat, přírodovědec, filozof, historik, esejista, básník, pamfletista a v neposlední řadě také jako zábavný společník a výkonný milenec. Procestoval téměř celou Evropu. Pohyboval se v nejvyšších společenských kruzích a stýkal se s významnými osobnostmi své doby. Mnohokrát byl obviněn z krádeží a podvodů, pronásledován a vězněn. Roku 1783 se seznámil s Karlem Valdsteinem Wartenbergem, u něhož přijal místo sekretáře a knihovníka. Vzpomínky zaznamenával na valdštejnském zámku v Duchcově a v Duchcově byl i pochován. Nejvýznamnějším dílem Giacoma Casanovy jsou jeho rozsáhlé //Mémoires: Histoire de ma vie// (Paměti: Historie mého života, psány v letech 1785–1798; ca 4 000 stran). V upravené a zkrácené podobě vyšly nejdříve v německém překladu (1822–1828), poté – rovněž upraveny a zkráceny – ve francouzském originále (1826–1838). Poprvé byly v autentické podobě vydány //Paměti// francouzsky ve dvanácti svazcích v letech 1960 až 1962. Casanova v //Pamětech// s velkou otevřeností a snahou o přesnost zachytil nejen své životní osudy a zkušenosti, ale také mnohé historické události, jichž byl svědkem, a duchovní atmosféru doby. V centru jeho vyprávění se nicméně ocitají milostná dobrodružství, která dokázal popsat galantně a rovněž naturalisticky detailně. Zejména zpracování této tematické oblasti založilo (jistě zaslouženou) pověst Casanovy jako svůdce a bezbožníka. Stal se příkladem a později symbolem bezskrupulózního poživačného erotomana a „kavalíra“ doby rokoka.