Morum zvládl všechen um,# pak však přišel o rozum,# spolu s ním i o ten um.# Suicidium!# Punktum!!# Utrum!!!# $ # Vysvětlivky# **morum** (z latiny), (plod) malina.# **punktum** (z latiny: //punctum//, „bod, bodnutí; hlas [při volbách]“), 1. dost, hotovo, konec; 2. právě, přesně.# **suicidium** (z latiny), záměrné zabití sebe sama; dobrovolné ukončení života; obvykle jako reakce na tíživou situaci často spojenou se ztrátou smyslu života. Sebevražda bývá chápána jako důsledek vnějších příčin (sociologie, například Émile Durkheim), jako hřích (teologie), jako porucha pudu sebezáchovy či patologie (medicína a psychiatrie). Podle psychologů je asi u třetiny sebevražd v pozadí neuróza, psychóza nebo vážná porucha osobnosti; riziko sebevraždy je spojováno zejména s depresivní nemocí či melancholií nebo se ztrátou inspirace a kreativity (zvláště u básníků, spisovatelů, vědců, výtvarných umělců nebo interpretů). Od sebevraždy jako takové je nutno odlišit pokus o sebevraždu (tzv. demonstrativní sebevražda), který bývá nástrojem k citovému vydírání či zastrašování nebo upozorňuje na tíživou situaci jedince (sebevražedné pokusy jsou šestkrát až osmkrát častější než dokonané sebevraždy a bývají alarmujícím signálem). Podle psychoanalytické teorie se nutkání k sebezničení interpretuje buď jako odvozenina pudu smrti (podle Sigmunda Freuda), nebo jako útok na zvnitřnělý objekt (fiktivní msta na okolí). V hlubinné psychologii navazující na Carla Gustava Junga je sebevražda chápána jako výraz naléhavé potřeby sebeproměny, což souvisí s tím, že vnitřní „prožitek smrti“ je nutnou součástí individuace. Vztah k sebevraždě je kulturně a dějinně podmíněný (například sebevraždy v antice, harakiri (seppuku) v Japonsku, rituální sebevraždy ve starších kulturách). Složité a protichůdné názory na příčiny a podstatu, popřípadě oprávněnost sebevraždy, demonstrují protiklady křesťanské etiky (sebevražda jako tabuizovaný čin) a filozofie existence (sebevražda jako poslední svobodná možnost volby).# **utrum** (snad od slovesa //utříti// [//utříti někomu//, „vzít pryč, uklidit, pobrat]“), jež získalo latinskou podobu z //utrum//, které ovšem znamená „jedno z obou“), (hovorově expresivně) konec, konec se vším (například: mít utrum – po legraci).