Komisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství Reding Viviane,# u Manuela Barrosa zaměstnaná, je plná života a taky jiným život dává –# vytváří svérázný a umělý svět (ne)lidských citů a vášní líp než Boris Vian.# $ # Napravila i nedostatečnosti Božího stvoření,# muž a žena už není, jen oboupohlavní stvoření.# $ # V EU bude žít pouze bytost mužena,# která je žena i muž, respektive muž i žena.# $ # Až vstoupí do EU Ruská federace,# мужчина и жeнщина# může být nová jazyková aplikace.# $ # Vysvětlivky# **мужчина** (přepis azbuky do latinky: „mužčina“), z ruštiny: „muž“.# **mužena**, v 1. Mojžíšově knize (Gn 1,27) je uvedeno, že Bůh stvořil člověka „jako muže a ženu“; v 2. Mojžíšově knize (Gn 2,7) se sbližují významy //adam// a //adamah// – „hlína“, „země“ – a zdůrazňuje se, že člověk je „prach ze země“, a dále, v druhém příběhu stvoření, se pak význam tohoto slova zužuje. Bůh vdechl Adamovi život a zůstavil jej v ráji, aby ho obdělával a střežil. Aby první člověk nebyl sám, dává mu Bůh pomocnici, která byla utvořena z jeho (Adamova) žebra. Nazývá se //iššá//, „mužena“ (= žena), neboť je vzata z //iš//, „muže“. Adam se pak stává vlastním jménem prvního člověka (Gn 3,17).# **Reding**, Viviane (27. 4. 1951, Esch-sur-Alzette, Lucembursko), lucemburská a eurounijní politička. V letech 1999–2004 členka Evropské komise v čele s Romanem Prodim zodpovědná za oblast vzdělávání a kultury; od listopadu 2004 členka komise vedené José Barrosem se zaměřením na média a informační společnost. V letech 2010–2014 byla eurokomisařkou v „druhé Barrosově“ komisi, zodpovídající za spravedlnost, základní práva a občanství, zároveň byla místopředsedkyní komise.# **stvoření**, výklad o původu světa (kosmogonie) a vzniku života, který je součástí základních mýtů a legend všech kultur. V bibli není kosmogonie doplněna teogonií (původ bohů), protože Bůh je věčný, je stvořitel, a ne stvořený. V //Genesis// jsou dvě vyprávění o stvoření světa a člověka, která se místy od sebe podstatně liší. První příběh (Gn 1–2, 4a) popisuje stvoření, jež se odehrálo v šesti dnech: stvoření světla a dne, oddělení vodstva a země, stvoření rostlinstva, stvoření hvězd a velkých světel a stvoření živočichů, muže a ženy k obrazu Božímu. Druhý příběh (Gn 2, 4a–25) popisuje stvoření člověka Bohem z prachu země a stvoření ženy z mužova žebra a Boží pověření, jímž dává člověku vládu nad zemí a ostatním stvořeným tvorstvem i Boží vizi o světě naplněném životem: „A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se…“.# **Vian**, Boris (10. 3. 1920, Ville d’Avray, Francie – 23. 6. 1959, Paříž, Francie), francouzský prozaik, novinář, scenárista a jazzový hudební skladatel; do literární tvorby vnesl objevný přístup k jazyku, rozbíjení frazeologických stereotypů. Silně jej zasáhla vlna existencialismu, a i když se s tímto směrem neztotožnil, jeho mystifikační prózy a další díla prozrazují, jak intenzivně jeho impulzy prožíval. K jeho klíčovým pracím patří ty, které napsal pod pseudonymem Vernon Sullivan (byly vydávány za dílo amerického autora): //J’irai cracher sur vos tombes// (Naplivu na Vaše hroby, 1946), //Les morts ont tous la même peau// (U mrtvých na barvě kůže nesejde, 1947), //Et on tuera tous les affreux// (Zabte ošklivé, 1948), //Elles se rendent pas compte// (Holky nemaj ponětí, 1950), což jsou v podstatě parodické imitace tehdy módních amerických „gotických“ či – jak říkají Francouzi – černých románů //(roman noir)// – český čtenář je z překladů zná až od 90. let minulého století. //ĽÉcume des jours// (Pěna dní, 1947, která byla u nás pojata jako předchůdce experimentálních 60. let 20. století) patří k souboru děl, v nichž Vian experimentováním s jazykem, stylem a vyprávěcími rovinami vytváří svérázný, umělý svět lidských citů a vášní s osudově tragickým vyústěním. Pěna dní, kouzelný, nasládle magický příběh Colina a Chloé, nese stopy avantgardistické poetiky hravosti a souznění smyslů, jak ji známe od Jeana Cocteaua, a svými experimentálními kořeny sahá až k záhadným prózám Lewise Carrolla. Mezi díly Borise Viana dále vyniká //ĽAutomne à Pekin// (Podzim v Pekingu, 1947, česky 1994) a //L’Herbe rouge// (Červená tráva, 1950, česky 1971, 1985).# **Viviane** (Vivian, Vivien, Vivienne), z latiny: „živá; plná života“; ženské křestní jméno.# **жeнщина** (přepis azbuky do latinky: „ženščina“), z ruštiny: „žena“.