Lenin, Gottwald, Dimitrov,# svůdci a vůdci mas,# nemohli mít prostý rov…# $ # Svedená masa, jejich tesknící pohrobek,# zbudovala jim mauzoleum,# monumentální masivní náhrobek…# $ # Byli to masoví vrazi,# běda těm,# kteří jejich památku urazí.# $ # V Egyptě prý však někdy docházelo i k nekrofilii,# kdy balzamovači mrtvoly krásných žen zneuctili.# Toho snad byli uchráněni generální tajemníci,# ledaže se s nimi pomilovali stranice nebo straníci.# $ # Vysvětlivky# **mauzoleum** (z latiny: //mausoleum//, „náhrobek [s monumentální stavbou]“), původně monumentální náhrobek karského krále Mausola a jeho manželky Artemisis v Halikarnássu na jihozápadním pobřeží Malé Asie (Kárie), jeden ze sedmi divů antického světa (postaven v roce 352 př. n. l.); hrobka je obklopena iónskými sloupy na vysoké hranolové podstavě se čtyřspřežím a sochami královského páru na vrcholu. Později mauzoleum označovalo monumentální architektonický náhrobek na vysokém podstavci obsahující kultovní prostor a bohatě sochařsky zdobenou pohřební komoru. Ve 20. století byla takto nazývána místa odpočinku komunistických vůdců (Vladimira Iljiče Lenina [1870–1924], Georgi Michajloviče Dimitrova [1882–1949], Klementa Gottwalda [1896–1953]).# **mumifikace** (z perštiny: //mumia// a z arabštiny: //múmija//, což znamená v obou případech „černá smola vyvěrající ze země“; případně „asfalt“), úprava těla zemřelého založená na odstranění snadno se rozkládajících částí (zejména vnitřností) a vysušení zbývajících tkání. Mumifikace měla zpravidla zajistit věčné trvání těla a tím existenci zemřelého. Byla původně vyvinuta ve starém Egyptě v souvislosti s filozofií posmrtného života, jejímž účelem byla ochrana těla zesnulého před rozkladem a uchování jeho věrné podoby. (Nejnověji byla mumifikace aplikována ve 20. století při uchování těl komunistických vůdců – V. I. Lenin, J. V. Stalin nebo K. Gottwald.) Základem mumifikace – jež představovala složitý rituál, který měl napodobit mumifikaci boha Usira – bylo odstranění vnitřností (kromě srdce a ledvin), vysušení těla pomocí natronu, jeho potření vonnými mastmi a cedrovým olejem a konečně zavinutí do jemných lněných obinadel. Mumifikace trvala 70 dní a prováděli ji ve zvláštních dílnách na okrajích hřbitovů mumifikátoři, kteří tvořili samostatné společenství. Řecký historik Hérodotos, jenž navštívil Egypt kolem roku 450 př. n. l., popsal tři základní způsoby mumifikace, jež se lišily dokonalostí provedení a také cenou; rovněž se zmiňuje o výskytu nekrofilie, které se balzamovači údajně někdy dopouštěli na mrtvolách krásných žen: „Ženy význačných mužů nedávají hned balzamovat, jak zemrou, a také ne takové, které jsou velmi krásné nebo které něčím vynikaly. Ty odevzdávají balzamovačům teprve třetí nebo čtvrtý den. Dělají to proto, aby se balzamovači s těmi ženami nepouštěli do soulože. Byl totiž jeden přistižen, že souložil s čerstvou mrtvolou, a udal ho jeho druh v povolání.“# **nekrofilie** (z řečtiny //nekros//, „mrtvý“ a //fílein//, „milovat“), jedna ze (spíše vzácnějších) sexuálních perverzí, pohlavní atrakce, vzrušení, potěšení z kontaktu s mrtvolou či ukájení se na mrtvolách, v „ideálním dokonaném případě“ sexuální obcování s mrtvolou. Většina kultur a společností světa považuje nekrofilii za nepřirozenou, patologickou, nebo přímo zločinnou a řadí ji mezi zákazy (tabu), jejichž porušení je velmi tvrdě sankcionováno – vyhoštěním viníka z komunity nebo jeho fyzickou likvidací.